Lidé jsou různí a mají různé názory. Různí se i jejich názory na Boha a o Bohu. K sjednocení názorů křesťanů je nejdůležitější papež. Tridentský katechismus píše o jednotě Církve v hlavě X a otázce X,: O znameních pravé církve a předně proč se jedna nazývá ? Vysvětlit pak třeba je věřícím vlastnosti této Církve, z nichž mohou porozumět, jak velikým dobrodiním od Boha obdařeni jsou ti, komu popřáno je v ní se narodit a být vychován. První vlastností zmíněnou v Krédu otců je jednota. Tridentský katechismus o této jednotě učí Je psáno: „Jedna je moje holubice, jedna je má krása“ (Písní 6,8). Takové velké množství lidí, které je všude rozšířeno, je nazýváno jedním pro důvody, které uvádí apoštol Efezským: „Jeden je Pán, jeden je víra, jeden je křest“ (Ef 4,5). Jedna je také jeho hlava a vůdce: ten neviditelný je Kristus, náš Pán, kterého Věčný Otec ustanovil hlavou celé Církve, jeho mystického těla (Ef 1,22) a viditelný, ​​který sedí na římském stolci, který je legitimní nástupce Petra, knížete apoštolů. Souhlas otců byl jednomyslný v tom, že tuto viditelnou hlavu považovali za nezbytnou k ustavení a zachování jednoty Církve. Svatý Jeroným to jasně viděl a napsal o tom proti Jovinianovi: „Jeden jen je zvolen tak, že jakmile je ustanovena hlava, byla odstraněna každá příležitost schizmatu“ (1 Adv. lovin., 1, 26). Damasovi Epist., 15, 2: „Vzdal se závist, odstup ctižádost vznešené římské stolice. S nástupcem Rybáře a s učedníkem kříže mluvím. Nenásleduji nikoho jiného než Krista jako prvního vůdce, ale spojuji se ve společenství s Vaší svatostí, to je s Petrovým stolcem, s vědomím, že Církev byla postavena na této skále. Kdo jí beránka mimo tento dům, je cizinec. Kdo není v Noemově arše, zahyne ve vodách potopy“ (Epist., 15, 2). Totéž řekl kdysi dávno Irenej (Adv.haereses, 3, 3) a Cyprian, který jako poslední mluví o jednotě církve a píše: „Pán říká Petrovi (Mat. 16. 18): “Já, ó Petře, ti říkám, že ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev.”

Postavil Církev na jednom, a přestože všem apoštolům dává po vzkříšení stejnou moc a říká: „Jako Otec poslal mě, tak já posílám tebe; přijměte Ducha Svatého“, aby však jednotu zjevnou učinil, sám svou autoritou ustanovil původ této jednoty, která pochází pouze z jednoho atd. (Cyprian, De cath. Eccl. sjednotit, 4). Potom Optát Milevský píše: „Nemůžete omlouvat nevědomost, dobře víte, že v Římě byl Petr první, kdo dostal biskupský stolec, na kterém seděla hlava všech apoštolů, aby v něm všichni setrvávali a proti jednotě tohoto stolce jednotlivé stolce apoštolů neobhajovaly každý to své. Je schizmatikem a svůdcem, kdo postaví proti této stolici tu svou.” (Optato, Contro Parmen., 2, 2). Basil píše: „Petr byl položen za základ. Řekl: „Ty jsi Kristus syn Boha živého” a slyšel, že on musí být skálou, ale ne stejným způsobem jako Kristus. Kristus je ta skutečně nepohnutelná skála a Petr je kvůli Kristu skálou. Ježíš uděluje svou důstojnost druhým. Je kněz a dělá kněze. Je skála a tvoří skálu. Co je jeho uděluje svým služebníkům“ (Basil, Hom. De paenit., 4).

Konečně svatý Ambrož tvrdí: „Petr je postaven přede všemi, protože pouze mezi všemi vyznává božství Kristovo“ (Svatý Ambrož, Exp. evang. sec. Lucam, 10, 175). Pokud někdo namítá, že Církev na jedné hlavu a jednom ženichu Ježíši Kristu přestává a mimo to žádné jiné nevyhledává, pro ​​toho odpověď je připravena. Ježíš Kristus je nejen dárcem, ale také neviditelným udělovatelem jednotlivých svátostí; protože je to on, kdo křtí a dává rozhřešení; přesto ustanovil muže jako viditelné udělovatele svátosti. Rovněž tak Církvi své, již sám vnitřním Duchem svým řídí, člověka dal za služebníka a náměstka moci své. Neboť když viditelná církev viditelné hlavy zapotřebí má, v takové míře Spasitel náš Petra za hlavu a pastýře veškerého pokolení věřících ustanovil, když mu odporučil nejslavnějšími slovy pást ovce své a chtěl, aby, kdo po něm nastoupí‚ tutéž moc měl v řízení a spravování celé církve.“ Apoštol navíc píše Korinťanům: „Jeden a tentýž je duch, který vlévá milost do věřících, duše dává život údům těla“ (1 Kor 12,11). A vyzývá ty z Efezu, aby tuto jednotu udržovali : „Buďte starostliví v udržování jednoty ducha prostřednictvím svazku pokoje: jedno tělo a jeden pouze duch“ (Ef 4,4.3.4). Protože se lidské tělo skládá z mnoha údů, všechny oživené jedinou duší, která dává zrak očím, slyšení příslušných ctností v uších a ostatních smyslech, takže mystické tělo Kristovo, církev, se skládá z mnoha věrných. Jedinečná je i naděje, jak tam dosvědčuje apoštol, k níž jsme povoláni a všichni doufáme ve stejnou věc: věčný a požehnaný život. Konečně, jedna je víra, kterou všichni musí přijmout a vyznávat. „Ať nejsou mezi vámi žádné rozkoly,“ říká apoštol (1 Kor 1,10), a jedním je také křest, což je svátost křesťanské víry.” Dějiny papežství jsou o jeho výkonu konkrétními papeži a za vzor je dáván sv. Petr.