Vyznávám se Bohu. Ten je jeden V Trojici. Jednota hřešení je rozvedena “myšlením, slovy i skutky.” Mohu uvažovat jak proti Otci hřeším myšlením, proti Synu mluvením a proti Duchu Svatému skutky. Z božské jednoty Trojice mohu uvažovat i tak, jak rovněž proti Otci hřeším mluvením a skutky, proti Synu myšlením a skutky a proti Duchu Svatému myšlením a mluvením.

Ve Starém zákoně píše kniha Sirachovec v 28,14-26: “Štvavý jazyk poškodil život mnohým a hnal je z národu do pronárodu, zničil i hrazená města a podvrátil domy velmožů. Štvavý jazyk vyhnal statečné ženy a připravil je o plody jejich námahy.Kdo jím se dá vést, nedojde odpočinutí, nebude přebývat v pohodě. Rána důtkami působí podlitiny, rána jazykem drtí kosti Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku. Blaze tomu, kdo je před ním chráněn, kdo nezakusil jeho kousavost, kdo nebyl zapřažen v jeho jhu a nebyl svázán jeho pouty. Jeho jho je železné a jeho pouta bronzová. Smrt, kterou způsobí , je zlá, i podsvětí je lepší než on.Zbožné zlý jazyk neovládne, nevzplanou v jeho plameni.Kdo opouštějí Hospodina, ti mu padnou za oběť , oheň se v nich rozhoří a nezhasne. Pustí se do nich jako lev, rozsápe je jako levhart.Jen obežeň svůj statek plotem z trní a své stříbro a zlato ulož pod zámek.Svá slova važ a odměřuj a ústa zavři dveřmi na závoru.Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou tomu, kdo na tebe číhá.”

V Novém zákoně se o jazkyku píše list Jakubův: “3,1-10: “Moji bratři, nechtějte být všichni učiteli. Víte (přece), že my budeme souzeni přísněji. Vždyť každý z nás často chybuje. Jestliže někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého. Když dáme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, tím ovládneme i celé jejich tělo. A podívejte se na lodi: jsou tak velké a bývají hnány prudkými větry, a přece se nechají řídit maličkým kormidlem tam, kam kormidelník chce. Tak i jazyk je sice malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Hleďte, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! I jazyk je oheň, dovede způsobit kdejakou špatnost. (Právě) jazyk mezi našimi údy může poskvrnit celého člověka, zapaluje celý náš život, protože sám je zapalován peklem. Všechny druhy šelem, ptáků, plazů a mořských zvířat mohou být a jsou kroceny lidmi, avšak žádný člověk nestačí zkrotit jazyk. Je to zlo, které nedá pokoje, plné smrtonosného jedu. Jím velebíme Pána a Otce, a jím zlořečíme lidem, stvořeným k obrazu Božímu. Z jedněch a týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Moji bratři, tak to být nemá!”

O starověkém mnichu Pambo čteme, že ani čístí neuměl, a proto žádal starého mnicha, aby mu některý žalm Davidův
předříkával. Mnich mu přečetl začátek žalmu 38: „Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým.“
Pambo zvolal:„Postačí mi,naučím-li se jedinému verši tomu,“ a odešel. Starý mnich vytýkal mu, že celých šest měsícův
nepřišel dále se učit, Pambo odpověděl: „Ještě dokonale nenaučil jsem se plniti onen první verš.“ Jak pilně se cvičil je patrno z události následné. Biskup Alexandrijský navštívil poustevníky. Mniši vyzvali Pamba, aby před ním řečnil.Pambo však odpověděljim: „Nevzdělá-li se mým mlčením, nevzdělá se ani mým mluvením.“

Hříchy jazyka svědčí o nedostatku a opaku lásky k Bohu, bližnímu a sobě.