Církev má misijní poslání od Ježíše Krista a za jeho směrnice se nemusí a nesmí Bohu omlouvat. Pokud nějaký misionář tyto směrnice nedodržuje, měl by se Bohu a Církvi omlouvat za sebe a případné pohoršení. Ten, kdo je nedodržoval a zemřel, tak se již neomluví. Naše omlouvání lidem za něho jej z pekla, pokud tam skončil, nevytáhne. Naše omlouvání lidem za něho mu muka očistce, pokud tam je, nezkrátí. Neuznaná a neodpuštěná vinu jedinců v minulosti a přítomnosti se může napravovat pokáním chápajícím nutnost smírných mší sv. a modliteb. Církev je svatá a nápravu potřebuje ten, kdo svatý podle nauky Církve není. Ve svaté zpovědi se nikdo nevyznává Bohu z vin druhých a rovněž druhé lidi máme prosit o odpuštění svých vin. Hříchy a bludy předků a současníků se stávají mojí vinou pokud je neodmítnu a páchám.

Konkrétní vzornou realitu misii u indiánů ze strany misionářů máme v pokoncilním breviáři 19. října: “V letech 1642-1649 zemřelo v Severní Americe po krutém mučení osm misionářů z Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1625 převzali v pohraniční oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy misie u domorodých indiánských kmenů Hurónů a Irokézů, u nichž předtím (1615 a 1622) františkáni neměli úspěch. Tito jezuité byli všichni francouzského původu. Za svaté byli prohlášeni v roce 1930. Jean de Brébeuf se narodil v roce 1593 v Normandii; pracoval mezi Huróny nejdéle; osvojil si hurónskou řeč a sestavil slovník, gramatiku a katechismus; byl umučen od Irokézů (16. III. 1649) v osadě sv. Ignáce u Hurónského jezera na kanadském území. Isaac Jogues se narodil 1607 v Orléansu a byl umučen (18. X. 1646) v irokézské osadě na místě dnešního Auriesville ve státě New York. Dva pomocníci umučení na území Spojených států: René Goupil, první mučedník v Americe (+ 29. IX. 1642) a Jean de La Lande (+ 19. X. 1646). Čtyři kněží umučení v Kanadě: Antoine Daniel (+ 4. VII. 1648), Gabriel Lalement (+ 17. III. 1649), Charles Garnier (+ 7. XII. 1649) a Noël Chabanel (+ 8. XII. 1649).”

Z duchovního deníku svatého Jana de Brébeuf je v modlitbě se čtením: “Dva dny jsem neustále pociťoval velikou touhu po mučednictví a vroucně jsem si přál snášet všechna muka, jaká vytrpěli mučedníci. Ježíši, můj Pane a Spasiteli, čím se ti mohu odplatit za všechna dobrodiní, jež jsi mi prokázal? Vezmu kalich tvých bolestí z tvé ruky a budu vzývat tvé jméno. Slibuji před tvým věčným Otcem a před Duchem Svatým, před tvou nejsvětější Matkou a jejím nejčistším snoubencem, před anděly, apoštoly a mučedníky, před naším Otcem svatým Ignácem a svatým Františkem Xaverským, vpravdě ti slibuji, Ježíši, můj Spasiteli: pokud to bude na mně, nechci nikdy odmítat milost mučednictví, jestliže bys ji mně, svému nejnehodnějšímu služebníkovi, ve svém nekonečném milosrdenství někdy nabídl. Zavazuji se tedy, že pro celý zbytek svého života nechci mít možnost ani svobodu vyhnout se příležitostem pro tebe zemřít a prolít krev, ledaže bych byl někdy přesvědčen, že v tu chvíli více přispěje k tvé slávě, abych jednal jinak. A zavazuji se také, bude-li mě očekávat smrtelná rána, že ji chci přijmout z tvých rukou s velikým vnitřním uspokojením a radostí. A proto, můj láskyplný Ježíši, obětuji ti už nyní s radostí, která mě mocně naplňuje, svou krev, tělo i život, a dáš-li mi tu milost, chci zemřít jen pro tebe, neboť tys zemřel pro mě. Pomáhej mi, ať žiji tak, abys mi mohl udělit tento dar tak šťastné smrti. Můj Bože a Spasiteli, tak vezmu z tvé ruky kalich tvého utrpení a budu vzývat tvé jméno: Ježíši, Ježíši, Ježíši! Můj Bože, jak mě bolí, že tě lidé neznají, že se tato pohanská země ještě zcela neobrátila k tobě, že z ní ještě není vyhlazen hřích! Opravdu, můj Bože, i kdyby na mě padla všechna muka, která musí vytrpět zajatci v této krajině, i s ukrutností trestu smrti, ochotně se nabízím, že je budu snášet.”

Pomocník Jana de Brébeuf Christophe Regnault popsal jeho smrt: „Otec de Brébeuf měl své nohy a paže zbavené masa až na kost. Viděl jsem a dotknul se množství velkých puchýřů, jež měl na mnoha místech svého těla, způsobených vařící vodou, kterou na něj tito barbaři nalili, aby se vysmáli svatému křtu. Viděl jsem a dotknul se zranění způsobených pásem kůry plným smůly a pryskyřice, jež opékala celé jeho tělo. Viděl jsem a dotknul se popálenin od obojku z rozžhavených seker položených na jeho ramena a břicho. Viděl jsem a dotknul se jeho rtů, které mu uřízli, protože neustále mluvil o Bohu, když mu způsobovali utrpení. Viděl jsem a dotknul jsem se všech částí jeho těla, které obdrželo nejméně dvě stě ran od klacků. Viděl jsem a dotknul se vršku jeho skalpované hlavy. Viděl jsem a dotknul se otvoru, který mu tito barbaři udělali, aby vyrvali jeho srdce…”

Potomci indiánů mohou litovat své předky odmítající pravé misionáře jako Jean de Brébeuf a jeho jezuitští druzi. V přítomné chvíli je důležité vážit si křesťanského života a být dobrým misionářem.