Pokud věci směřují ke špatným koncům, ptejme se: proč? Nejsou na vině již špatné začátky? Špatný začátek života mají děti, co musí říci: Náš otec je zločinec. Zvláště říci: Náš otec je vrah. Nebylo by správné omlouvat špatnosti dětí takového člověka? Nebylo by správné čekat ještě další zločiny takového otce? Příklad českého vládce Boleslava I. ukazuje, jak se špatný začátek nakonec mění k dobrému. Vrah staršího bratra svého svatého Václava Boleslav se vzpamatoval a činil pokání. Je jeden z nejvýznamnějších panovníků, které kdy Čechové měli. O jeho dokonalém pokání a napravení svědčí také výborné vychování jeho synů a dcer. Jeho nástupce Boleslav II. zasloužil sobě přijmení „Pobožný“. Druhý syn Strachkvas vstoupil do řádu svatého Benedikta v Řezně. V klášteře svatého Emmerama měl jméno Kristian. Po svatém Vojtěchu byl za jeho nástupce zvolen, ale mrtvicí raněn náhle zemřel v Mohuči, když měl být svěcen na biskupa.

Doubravka dcera Boleslava I. se roku 965 provdala za knížete polského Měčislava I. Biskup a historik Dětmar z Merseburku v Sasku o Doubravce píše vzhledem k polským dějinám: “Měšek vzal si za ženu urozenu sestru staršího Boleslava, která tak, jak zněla ve jméně svém, jevila se i ve skutečnosti. Dobrava totiž se jmenuje po slovansky ta, která německým jazykem se překládá Guta (latinsky Bona, Dobrá). Neboť tato Kristu věrná paní, když poznala, že manžel její je naplněn různými bludy pohanskými, horlivým důmyslem své vznešené mysli stále a stále přemítala, jak by ho k sobě přidružila i ve víře, a namáhala se s umírněností a všemi prostředky se snažila jemu zalíbit, nikoliv pro mnohotvárné požitky tohoto světa, ale spíše pro budoucí odměnu, chvályhodný a všem věřícím toužebný plod.”

Syn Doubravky nazvaný po jejím otci Boleslav byl zdatný panovník a dějiny dodávají “Chrabrý.” Stal se králem a za něj vzniklo v Polsku arcibiskupství ve Hvězdně nad hrobem sv. Vojtěcha. Syn Boleslava Chrabrého Mečislav II. panoval 1025—1034. V dynastii piastovců je vzpomínán jako „líný“ a „hnusný“. Ztratil královskou korunu a Polsko bylo oslabeno ze Západu i Východu. Je to smutná dějinná výpověď o úpadku po Boleslavu Chrabrém. Podobné známe z českých dějin. Po Karlu IV. a prosperitě přišel rozvrat za syna Karla IV. Václava skrze husitství.

Druhá dcera Boleslava I. Mlada, jak píše historik Kosmas v kronice, byla panna učená, pokorná, dobročinná a všemi cnostmi ozdobená. Okolo roku 970 putovala Mlada, sestra panujícího knížete Boleslava II., Pobožného, do Říma, a prosila papeže Jana XIII., aby svolil k založení kláštera pro panny řádu benediktinského na hradě pražském. V tomto klášteře Mlada chtěla výhradně sloužit jen Bohu. Mimo to přednášela papeži prosbu knížecího bratra svého, aby v Praze při chrámě svatého Víta zřídil samostatné biskupství. Papež ochotně splnil obě prosby. Mlada v jednom římském klášteře po celý rok se učila kázni a obyčejům řehole benediktinské. Tam se zavázala slavnými sliby ustavičné čistoty, dobrovolné chudoby a poslušnosti klášterní. Od papeže byla na důstojnost abatyše požehnána a přijala jméno Maria. Papež dal jí také listinu obsahující jeho svolení, aby kníže Boleslav II. směl v Praze založit biskupství. To stalo roku 973 za obětavé pomoci řezenského biskupa svatého Wolfganga. V té době kníže Boleslav II. Pobožný proměnil kolegiální chrám svatého Jiří na hradě pražském, jejž jeho děda Vratislav vystavěl, v klášter řehole svatého Benedikta. S povolením papežským ustanovil sestru svou Marii Mladu za první abatyši. V tomto nejstarším klášteře českém Maria Mlada horlivě Bohu sloužila a pečovala o spásu duše své a všech podřízených sester jeptišek. Blaženě zemřela dne 8. února 994. Tělo její je pohřbeno v chrámu sv. Jiří na hradě pražském.

Vidíme jak se s pomocí Boží daří věci dát do pořádku.