Jaké posty konali křesťané v minulosti? Ve středu a v pátek se jedlo teprve ve tři hodiny odpoledne. V přísné postní dny teprve v šest hodin na večer. Posty se zachovávaly svědomitě. Sv. Anežka česká v 77 letech chtěla trávit čtyřicetidenní půst o chlebě a o vodě. Smrt jí překazila provedení úmyslu. Platí: čím horší postění, tím horší křesťanství. Druhá polovina 19. století byla dobou obnovy Církve a vlasti. Jak se tehdy postilo máme v postním řádu pro celé království České pro dobu od popelečné středy 1877 až do čtyřicetidenního postu 1878. Vydaný od biskupů Čech obsahuje nařízení:

„Dnové přísného postu, za nichž zapovídá se požívání masitých pokrmů a vícekrátní nasycování za den, tudíž dnové zdrželivosti i újmy zároveň, jsou: Popeleční Středa a pátky čtyřicetidenního postu, středy a pátky čtvera suchých čili kvatembrových dnů, tři poslední dnové svatého týdne před Velikonocí, svatvečery hodu Božího Svatodušního a Vánočního, a pátky za doby adventní.“ „Dnové pouhé ujmy, za nichž věřícím, kteříž dvacátý první rok života svého skončili, dovoleno jest jen jednou za den do syta se najísti, při ostatním jídle ale jen pro občerstvení, nikoli k opětnému nasycení něčeho požívati, jsou všechny ostatní dříve nejmenovaní dnové čtyřicetidenního postu vyjma neděle; pak soboty čtvera suchých dnů, svatvečery svátků svatých apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie a všech svatých; dále středy času adventního mimo středu kvatembrovou, kteráž jest zároveň dnem zdrželivosti. V tyto dny pouhé ujmy jest dovoleno požívání masitých pokrmů, a sice pouze jednou za den k nasycení, při ostatním jídle toliko k občerstvení. Jinak ale zapovídá se v tyto dny ujmy, jakož i v neděle čtyřicetidenního postu o jednom obědě požívati masitých pokrmů a zároveň i ryb.“

„Dnové pouhé zdrželivosti, za kterých zapovídá se jen požívání masitých pokrmů, jsou všecky ostatní dosud nejmenované pátky v roce. Přece však i na pátky, na něž některý zasvěcený svátek padá, jako na den svatých apoštolů Petra a Pavla dne 29. června, a na den svatého Václava, předního patrona země České, dne 28. září, za příčinou vyšší slavnosti připouští se požívání masitých pokrmů. Také, když v jednotlivých farních osadách slavnost svatého patrona chrámu na pátek padne, koná-li se toho dne slavnost ta veřejně, masitých pokrmů požívati dovoluje se. Nad to se pro vysokou cenu mléka a másla dovoluje, aby se na všecky dny zdrželivosti, byť i byly zároveň dny přísného postu, pokrmy strojiti mohly o zvířecím omastku.“ ‘Dáno v Praze, dne 1. ledna 1877.

Čteme též: “Ačkoliv tento řád postní již sám o sobě velmi mírný jest, přece pro mnohé, jimž by těžko bylo zachovávati ho, ještě většího zmírnění poskytuje se. „Nemocní, chudí, a ti, kteří těžkou práci konají, nejsou vázáni přikázáním jediného za den nasycení ani ve dny ujmy, ani ve dny přísného postu.“ „Požívání masitých pokrmů dovoluje se: 1. Na všecky dny celého roku, vyjímaje popelečnou středu, tři poslední dny ve svatém témdni, a svatvečery hodu Božího Svatodušního a Vánočního: dělníkům v továrnách, v uhelných a horních dolech, pocestným, kteří v hospodách jedí, a všem ostatním, kteří nucení jsou v hostincích jísti.“ 2. „Na všecky dny celého roku, vyjma jen Veliký pátek dovoleno jest požívati masitých pokrmů: průvodčím vozů železničných, pocestným, kteří na stanicích železničných jísti musejí, a těm, jenž pro dosažení zdraví v lázeňských místech trvají, i jejich příbuzným a služebným s nimi tam se zdržujícím.“ 3. „Na všecky dny celého roku bez výminky dovoleno jest požívati masitých pokrmů všem, kteří pro velikou chudobu jísti musejí co se jim předloží, a těm, kteří v takových rodinách žijí, kde se žádných postních pokrmů na stůl neklade. Avšak mají hleděti, aby se aspoň na Veliký pátek masitých pokrmů zdrželi.“ „Ještě většího ulevení pro jednotlivé osoby a na kratší dobu poskytovati mohou všichni duchovní správcové a zpovědníci, s nimiž věřící nechť se poradí v pochybnostech. Dispensi (prominutí) na rok aneb i na delší dobu, pak pro více osob zároveň, uděliti může jenom biskup.“ »Z tohoto postního řádu zjevno jest, že Církev svatá ničeho nežádá, co by někomu nemožno bylo aneb na zdraví škodilo. Zmírňuje-li ale Církev své přikázání o postu ráda a ochotně dle poměrů různých míst, ba dle potřeb jednotlivých osob: zajisté připojuje k tomu vážné a důtklivé napomenutí, aby jeden každý, co bez veliké obtíže činiti a zachovati může, také skutečně činil a zachoval s veškerou ochotností a horlivostí.“

„Nechť tedy všickni, jimž požívání masitých pokrmů v postní dny buď zcela neb z části se povoluje, tím přísněji zachovávají ujmu od Církve přikázanou; nechť tedy, když už masitých pokrmů požívají, spokojí se menším a skromnějším soustem, a uváží, že Bůh vševědoucí, jenž ve skrytu vidí, odmění každou oběť poslušnosti a mrtvení sebe, avšak že také potrestá každou smyslnou žádostivost pokrmu, jež se vyhýbá přikázání církevnímu a sebezapření.“ „Čím méně však kdo zachovati může přikázání postu, ať již zdrželivosti od masitých pokrmů, aneb ujmy, nechť tím více libuje sobě v modlitbách a jiných skutcích kajících dle okolností a pokud síly jeho připouštějí, a poradiž se pro úplný pokoj svědomí svého se svým zpovědníkem, aby skutečně účasten byl kříže Kristova, a následovati dovedl Spasitele svého též v utrpení a sebezapření.“ „Všecky, kdož dispense v řečeném postním řádu poskytnuté. užíti chtějí, zavazují se, aby se modlili v neděle postu čtyřicetidenního pětkrát „Modlitbu Páně a Pozdravení anjelské“ jednou „apoštolské vyznání víry,“ a „tři Božské cnosti“, jakož i „žel a lítost nad hříchy.“ „Zachovávejmež tedy svědomitě tento postní řád, abychom ­ náležitým poslušenstvím svaté Církve veřejně osvědčili, že jsme věrnými učedníky Kristovými, kterýž apoštolům a jejich nástupcům pravil: „Kdo vás slyší, mne slyší; kdo mne vyzná před lidmi, toho vyznám před Otcem Svým nebeským.“ Luk. 10, 16. — Mat. 10, 32. Tento řád postní zavazuje katolíky v Čechách. Na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a jinde katolický křesťan spravovati se musí postním řádem biskupa svého, který se před postem čtyřicetidenním s kazatelny oznamuje, a na dveřích chrámových každému na oči staví se. Krom toho každý postní den roku církevního v neděli předchozí dává se věřícím s kazatelny na vědomost, aby nikdo neměl výmluvy, že nevěděl o postu nařízeném.”