Čtvrtý desátek svatého růžence rozjímá obětování Páně v chrámě. Toto obětní smýšlení je příkladem pro správnou účast na mši svaté. Postoj, v němž je Pannou Marií obětován je shodný s postojem sv. Josefa. Křesťanský svátek připomínající tyto události je 2. února. Lidově je zvaný podle svěcených svící Hromnice. Tradiční liturgie má název Slavnost očišťování blahoslavené Panny Marie. Svíce - hromničky se světí pěti modlitbami. Poslední je: “Pane Ježíši Kriste, jenž jsi se dnešního dne v podstatě našeho těla mezi lidmi zjevil a rodiči byl v chrámě představen, jejž ctihodný stařec Simeon, ozářen Světlem Ducha tvého, poznal, vzal v náruč a blahořečil, uděl milostivě, abychom milostí téhož Ducha Svatého osvíceni a poučeni tebe opravdově poznávali a věrně milovali…”

Modlitbu, abychom Duchem Svatým osvíceni a poučeni Boha opravdově poznávat a věrně milovali máme konat celoročně. Panna Maria a svatý Josef vykonali všechno podle Božího zákona a to nejen při obětování Pána Ježíše. Tím nám dali příklad. Promluva sv. Sofronia Orat. 3, de Hypapante o tomto svátku nám pomáhá k lepšímu rozjímání tajemství svatého růžence “kterého jsi v chrámě obětovala.” S tímto nadšením při držení věrouky prožívejme mši sv.:
“Pospěšme vstříc Kristu, my všichni, kteří s takovou zbožností slavíme a uctíváme jeho tajemství, pojďme všichni s ochotným srdcem. Nikdo ať při tomto setkání nechybí, ať není nikoho, kdo by nenesl světlo. Jestliže zažíháme plamen svíce, chceme ukázat na Boží světlo toho, jenž přichází, od něhož pochází světlo všeho, co svítí, neboť on zahání temnoty nejtemnější a hojností věčného světla všechno osvěcuje. A chceme také co nejjasněji dát najevo, jak má zářit naše duše, chceme-li mu jít v ústrety.
A jako nesla Boží Matka a nejčistší Panna v náručí pravé světlo a přišla na pomoc těm, kdo byli pohříženi v temnotách, tak i my, jsouce osvíceni jeho světlem a držíce v rukou všem viditelné světlo svíce, spěšně vyjděme naproti tomu, který je světlo pravé. Vždyť opravdu světlo přišlo na svět a svět zahalený tmou osvítilo, opravdu nás navštívil ten, který vychází z výsosti a osvítil ty, kdo seděli v temnotách. To je naše dnešní tajemství, a proto jsme vyšli se svícemi v rukou, proto přicházíme se světlem, abychom tak naznačili, že nám zazářilo světlo, a abychom se otevřeli jasu, který na nás od něho přechází. Pospěšme proto všichni společně a vyjděme Bohu vstříc.
Přišlo to pravé světlo, osvěcující každého člověka přicházejícího na tento svět. Nuže bratři, všichni ať jsme osvíceni, všichni ať jsme plni jasu. Nikdo z nás ať nezůstane neposvěcený tímto světlem, nikdo, koho zcela naplnilo, ať nesetrvává v noční temnotě, nýbrž vyjděme všichni plni jasu. Byli jsme osvíceni, všichni společně vyjděme naproti a se starcem Simeonem uvítejme ono světlo, jasné a věčné. Se Simeonem se z duše radujme a Původci a Otci světla společně zazpívejme chvalozpěv díků, neboť on nám poslal pravé světlo, zaplašil temnotu a všem nám dal zazářit svým světlem.
Skrze něho jsme také my uviděli Boží spásu, kterou připravil před očima všech národů a kterou nám zjevil ke slávě nového Izraele. A stejně jako byl Simeon pohledem na Krista zbaven pout pozemského života, i my jsme rázem byli osvobozeni od onoho starého a temného hříchu.
Také my jsme ve víře objali Krista, když k nám přišel z Betléma, a z pohanů jsme se stali Božím lidem, neboť Kristus je naše spasení od Boha Otce. Spatřili jsme Boha, když se stal člověkem; a protože jsme viděli, že Bůh přišel, a v duchu ho vzali do náruče, nazýváme se novým Izraelem. A proto každoročně slavíme tento Boží příchod a nikdy na něj nezapomeneme.”