Apoštol Pavel má obavy ve Skutcích apoštolů 20,28-31: “Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádce šetřit nebudou. Z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout za sebou učedníky. Proto buďte bdělí a pamatujte na to, jak jsem já po tři léta ve dne v noci neustále se slzami každého zvlášť napomínal.”

Co dělat, aby se vlk změnil v beránka? Metoděj Kulda v knize Církevní rok píše o příkladu žádoucí proměny: “Ondřej Korsini, ze slavného Florentinského rodu šlechticů v Korsini, narodil se dne 30. prosince 1302, na den svatého apoštola Ondřeje, jehož jméno mu dáno na křtu svatém. Synáčka od Boba vyprošeného a blahoslavené Panně Marii zaslíbeného rodiče pečlivě a nábožně vychovávali. Avšak živou povahou svou a zlými příklady společníků dal se Ondřej za let mládeneckých svésti, a pozbyl všechnu bázeň Boží v necudných divadlech, při hostinách a zábavách hříšných. Zbožná matka začasté, ale nadarmo kárala jej a modlila se za obrácení a napravení jeho. Jednoho dne klečíc před obrazem Královny nebeské vzývala ji řkouc: „Matko Boží, Matko Vykupitele našeho Ty víš, v jakém nebezpečenství vězí duše syna mého, vykoupená drahou krví Syna tvého! Hrozíť jí zahynutí věčné! Ty víš, kterak jsem tobě syna svého od jeho narození obětovala a v ochranu tvou poroučela. Ó smiluj se nade mnou, Panno mocná a požehnaná! Oroduj za něj u Syna svéhol“ — Po modlitbě té vypukla v hořký pláč, a v tom stavu zastal ji syn Ondřej, chystaje se na cestu do společnosti veselé. Vida slzy matčiny ptal se jí po příčině zármutku toho. Matka vytýkala mu špatný život, upozornila jej na propast záhuby nedaleké a doložila: „Před samým narozením tvým ve snu zdálo se mi, že porodila jsem vlka, který běžel do kláštera Karmelitánského a obrátil se v beránka. Líto jest mi, že první část mého snu vyplnila se. Hleď, aby se vlk obrátil v beránkal“ — Ondřej zachvěl se v nitru svém a zastyděv se, zastřel sobě obličej. Milost Boží dotkla se ho! Počal hořce plakati a vzlykaje zvolal: „Ano, matko má, dožiješ se toho, že vlk obrátí se v beránka! Obětovala’s mne Matce Boží. Nuže, oddám se jí ve službu výhradnou ! Vypros mi u Boha odpuštění hříchů, a odpusť mi i ty všechnu útrapu a bolest, kterou spůsobil jsem tobě bezbožným životem svým I“ Bez odkladu vstoupil do řádu Karmelitánů. Za prvního roku zkušebního bylo mu snášeti děsných pokušení. Zlý duch vnukal mu, aby roucho řeholní svlékl a navrátil se k rozkošem světským. Ondřej však horlivou modlitbou a postem přemohl v sobě nepřítele. Byv na kněžství vysvěcen zůstal vždy pamětliv velikého milosrdenství Božího, kteréž jej bídného hříšníka zachránilo. Oddával se čím dál tím více životu tuhému, a požehnaně pracoval na napravení hříšníků zatvrzelých. Šlechetnou činnost jeho podporoval Bůh pomocí zázračnou.”

Jako biskup v městě Fiesole u Florencie byl vzorem všemu kněžstvu lidu. Postil se, nosil roucho žíněné. Modlil se denně sedm žalmů kajících. Spal jen málo a na sušeném listí. K jiným byl přívětivý a laskavý a mnoho oveček zbloudilých přivedl zpět do ovčince Kristova. Osobně vedl účty biskupství. K vedení biskupství měl jen dva řádové spolubratry a šest zaměstnanců. Na Boží hod Vánoční byl poučen zjevením, že je blízko konec jeho vezdejšího života. Toho dne se roznemohl, celé město truchlilo, on sám pak radoval se a svatě v Pánu zesnul dne 6. ledna 1373. Roku 1440 prohlásil jej papež Eugen IV. za blahoslaveného a roku 1620 papež Urban VIII. za svatého. Výroční památka svatého Ondřeje Korsini ustanovena je v Církvi Boží 4. února.