Proč jsou nemoci, války a přírodní katastrofy? Rozhoduje o tom Bůh? Může si za to člověk? Vstupní modlitba tradiční římské liturgie 4.neděle po Zjevení Páně se koná takto: “Bože, jenž ví, že my, tak velkým nebezpečím vystaveni, nemůžeme pro lidskou křehkost sami obstát, uděl nám zdraví těla a duše, abychom to, co pro své hříchy zakoušíme, překonali tvou pomocí. Skrze…” Tato modlitba nás učí za různými zly poznávat jako příčinu hřích.

Kdybychom byli jako lidstvo spolek svatých, nemuseli bychom pykat za své hříchy a pociťovat trestající Boží ruku. To, jak toto lidé nechápou a odmítají je v Apokalypse 9,13-21: “A zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem nějaký hlas přicházející od čtyř rohů zlatého oltáře před Bohem, ten hlas nařizoval šestému andělovi s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly spoutané u velké řeky Eufratu!“ Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, pro ten den, měsíc a rok, aby vyhladili třetinu lidí. Jejich vojska bylo dvě stě miliónů jezdců; slyšel jsem, kolik jich je. Takto jsem spatřil ve vidění koně a ty, co na nich seděli: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. Koně měli hlavy jako lvi, z tlamy jim vyrážel oheň, dým a síra. Těmi třemi ranami byla usmrcena třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, které koním vyrážely z tlamy. Síla těch koní je totiž v jejich tlamách a rovněž v jejich ocasech: jejich ocasy jsou jako hadi, protože mají hlavy a těmi škodí. Ale ostatní lidé, kteří na tyto rány nezašli, přesto se neodvrátili pokáním od svých model, které si udělali vlastníma rukama, a nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou ani vidět, ani slyšet, ani chodit. Nenechali svého vraždění ani čarování ani smilnění ani krádeží.”

Starozákonní prorok Amos varuje před důsledky modloslužby takto 4,2-13: “Pán, Hospodin, přísahal při své svatosti: „Hle, přijdou na vás dny, kdy vás vyzdvihnou háky a vaše potomstvo rybářskými udicemi. Vyjdete průlomy v hradbách, každá tím, do něhož se dostane, budete vrženy do Harmony“ – praví Hospodin. „Jděte do Betelu a hřešte, do Gilgalu a rozmnožte své zločiny, hned ráno přinášejte své oběti, každý třetí den své desátky. Z kvašené mouky spalujte děkovné oběti, rozhlašujte, jak mnohé oběti dáváte dobrovolně, vždyť to tak rádi děláte, synové Izraele!“ – praví Pán, Hospodin. „Proto i já jsem vám dal, že jste žvýkali v zubech prázdno v každém svém městě, že jste měli nedostatek chleba ve všech vašich sídlech, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. „Proto i já jsem vám zadržel déšť, když ještě tři měsíce zbývaly do žní; jedno město jsem zavlažil deštěm, ale druhému městu jsem ho nedal; jeden díl pole byl zkropen, druhý bez vláhy vyschl. Uteklo se jedno, dvě města k třetímu, aby se napila vody, nebyla však napojena, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. „Bil jsem vás žhavým větrem a obilnou snětí, množství vašich zahrad a vašich vinic, vašich fíkových a olivových sadů sežrala housenka, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. „Seslal jsem na vás mor takový, jaký byl v Egyptě, mečem jsem pobil vaše jinochy, v plen jsem vydal vaše koně; vniknout jsem dal zápach z vašich táborů do vašich nozder, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. „Vyvrátil jsem vás tak, jako jsem vyvrátil Sodomu a Gomoru, byli jste jak oharek vytažený ze spáleniště, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. Proto tak naložím s tebou, Izraeli! Protože tak s tebou naložím, připrav se na setkání se svým Bohem, Izraeli! Hle, on uhnětl hory a stvořil vítr a svůj úradek zvěstuje člověku, působí jitřenku i temnotu a kráčí po výšinách země; jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.”