Farnost - farář. To je naše farnost. To je náš pan farář. To je důsledek duchovní správy s farnostmi. Narušení vazeb na farnost a faráře vede k tomu, že kněz není farářem jen jedné farnosti, ale více. Pokřtění si zvykají na to, že nejsou farností, kde kněz bydlí a žije s nimi. Narušení farní rodiny odpovídá narušené rodině. Řada dětí není schopna říkat: můj táta. Máme matky s dětmi nežijící s otci. Máme pokřtěné bez vazby na kněze. Tak jako chybí věrnost vlastní rodině, tak chybí věrnost vlastní farnosti. Kdo dobře prožívá a ctí zákony pro rodinu je schopen dobře budovat farnost. Stát který místo řádné rodiny podporuje jiné formy soužití nemůže najít společnou řeč s Církví Kristovu a ideály Svaté rodiny. Ježíš, Maria a Josef jsou spojení svatostí se svatým Bohem. Jdou společně na bohoslužbu s dalšími rodinami a lidmi. Svatý člověk neopouští rodinu a Církev. Dbá na to, aby základem nebyly hereze nebo schisma, ale pravověrnost a oprávněná podřízenost autoritě.

Zajímavou vyjímkou jsou poustevníci. Nelze jim jako motivaci přisuzovat pohrdání rodinou a farností. Někteří poustevníci jako sv. Benedikt, sv. Prokop a sv. Jiljí po pustevnickém životě přešli v život klášterní a byli opaty. V pokorné trpělivosti se snaží budovat klášter jako rodinu. Dávají příklad jak budovat rodinu a farnost. Vše závisí kvalitě jedinců co ji budují. Opírat se o shnilý trám končí nešťastně a nešťastně končí opírání se o mravně shnilého člověka. Ten, komu se rozpadla nebo nemá rodinu má náhradu najít ve farnosti. Pokud ovšem zavinil rozpad své rodiny hříchem, tak má pro svou rodinu i farnost pokáním zjednat nápravu.

Nadčasové učením katolické Církve připomíná Revelatio 26 sv. Brigity: “ Ve Starém Zákoně bylo dovoleno, aby měl muž několik žen, aby měli více dětí a nebyli odkázáni na pohany. Ale v mém Novém Zákoně má mít jeden muž jednu ženu a to v Boží milosti a bázni, aby měli děti, stýkajíc se manželsky. Takoví jsou mým chrámem, ve kterém já budu přebývat jako třetí. Nicméně lidé této doby vstupují do manželství ze sedmera důvodů. Za prvé pro krásu těla a tváře. Za druhé pro majetek. Za třetí pro oplzlou rozkoš. Za čtvrté pro nestřídmé hostiny a družení s přáteli. Za páté kvůli pyšné zálibě v odívání a společenských poctách. Za šesté, aby na svět přivedli děti nikoli ke službě Bohu a dobrým věcem, ale, jako dědice, pro svou hrdost a lakomství. Za sedmé pro žádost chtíče jako nemoudrá zvířata. Pokud takto přijdou ke kostelu, jejich úmysl i myšlenky jsou mi protivné, neboť své vůli, směřující k radostem světa, dávají přednost před mou vůlí. Kdyby jejich úmysl směřoval ke mně a kdyby do mých rukou svěřili svou vůli, tehdy bych byl třetí s nimi. Ale takto, protože mají ve svých srdcích žádostivost raději než mou lásku, nebudu s nimi. Jdou k mému oltáři a slyší, že mají být jedno srdce a jedna duše, ale moje srdce je opouští, protože nehledají vroucnost z mého srdce a neznají chuť těla mého. Hledají vroucnost, která pomine a tělo, které bude pozřeno červy. Tedy takoví lidé se berou bez pouta a jednoty Boha Otce, bez lásky Syna a útěchy Ducha Svatého. Když přijdou k loži, můj Duch je opouští a přichází duch nečistoty, protože k sobě přistupují z chtíče a nepomyslí na nic jiného. Avšak může s nimi stále být moje milosrdenství, obrátí-li se. Protože s láskou tvořím a vkládám živou duši do jejich sémě. Třebaže jsou zlí, dovoluji jim někdy povít dobré děti. Obecně ale od zlých bývají zlé děti, protože děti špatnost rodičů napodobují, nakolik mohou, a kdyby jim moje trpělivost dovolila, více by napodobovali. Takoví manželé neuzří nikdy mou tvář, pokud se neobrátí k pokání. Není totiž takový hřích, aby nemohl být smyt pokáním.

Ovšem učiním duchovním manželstvím takové, které je zaměřeno k Bohu v čistotě duše a těla. Je v něm sedmero dober, opačných zmíněným zlům. V něm není žádosti tělesné krásy, ale radost z milosti Boží. Za druhé, není v něm ani lakomství, touha shromažďovat nadměrný majetek. Za třetí se vyhýbají oplzlým řečem i činům. Za čtvrté se nestarají o hodování s přáteli, sám jsem jim totiž tím, koho milují a po kom touží. Za páté usilují o zachování vnitřní pokory v srdci i vnější v oděvu. Za šesté mají úmysl vyvarovat se zaslepení chtíčem. Za sedmé touží rodit děti Bohu, ke kterému je vedou dobrým příkladem i slovem víry. Uchovávajíc neporušenou víru stojí u vchodu do mého chrámu, tu já budu v nich a oni ve mně. Přistoupí k mému oltáři, v mém těle a krvi zakusí duchovní slast a zatouží být se mnou jedno srdce, jedno tělo a jedna vůle. Tu já, pravý Bůh a pravý člověk, mocný v nebi i na zemi, budu třetí s nimi a naplním jejich srdce. A tak, zatímco manželé světa a těla započnou chuť manželství v chtíči jako zvířata a hůře než ta, takoví manželé ducha započnou v milosti a bázni Boží, netoužíc líbit se nikomu, než mě. Zlý duch naplní ty první a ponouká je k zalíbení v těle, kde není nic, než páchnoucí hniloba, ale tito budou naplněni mým Duchem a vzníceni ohněm mé milosti, jež je nikdy nezklame. Jsem jeden Bůh ve třech osobách, v jedné podstatě s Otcem a Duchem Svatým. Jako nelze oddělit Otce od Syna, či Ducha Svatého od obou, jako nelze oddělit žár od ohně, tak nelze takové duchovní manžely ode mě oddělit, neboť jsem třetí s nimi. Mé tělo bylo jednou raněno v mém umučení a zemřelo, ale nikdy více nebude raněno ani nezemře. Stejně tak ti nikdy neumřou, kteří jsou ke mně připojeni vírou pravou a vůlí dokonalou, neboť kdekoliv stojí, sedí, či kamkoliv kráčí, jsem třetí s nimi.“