Boha ctí, kdo se mu klaní. Žalm 28,2: “Vzdávejte poctu jménu Páně, klaňte se Pánu ve svatyni!” Modloslužebné klanění je odmítnuto v žalmu 81,10: “Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu!” První kniha Nového zákona evangelium sv. Matouše má v 4,9-10: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.‘“ Poslední kniha NZ Apokalypsa má v 11,1-2: “Potom mi byla podána rákosová míra podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Vnější chrámové nádvoří však vynech a neměř ho, protože bude vydáno pohanům; ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.”

Sv. Basil ve starověku po božské liturgii vložil do zlaté holubičí nádoby zavěšené nad oltářem část Eucharistie. Ve středověku roku 1264 papež Urban IV. zavedl svátek Božího těla. Sv. Tomáš Akvinský složil texty pro tento svátek. Mezi jeho hymny je Adoro te devote - Klaním se ti zbožně. Tridentský koncil zavrhl jako bludnou protestanskou nauku odmítající skutečnou přítomnost Ježíše Krista ve svátosti oltářní. Pravdu o skutečné přítomností vyjadřuje liturgické uspořádání se pozlaceným svatostánkem umístěným ve středu kostela. Čtyřicetihodinové adorace začali konat v Miláně kapucíni kolem roku 1430. Místo této cesty prohloubení eucharistické úcty se české země dožadovali kalicha, neboli nutnosti sv. přijímání pod obojí způsobou.

Nepřetržité adorace Nejsvětější svátosti byly zahájeny v Neapoli v roce 1590 skrze řád menších duchovních. Tento řád založil sv. František Caracciolo a Augustine Adorno. K modlení při adoraci sepsal sv. Alfons z Liguori knihu Návštěva Nejsvětější svátosti. Vysvětlil, že návštěva Nejsvětější svátosti je výrazem lásky k Ježíši Kristu, v ní přítomnému. Příklad adorace dává patron kněží svatý Jan Vianney. Svatý Petr Julian Eymard v roce 1858 založil Kongregaci Nejsvětější svátosti. Výrazem živé adorace je bazilika Nejsvětějšího Srdce v Paříži, kde se koná nepřetržitá adorace již celé století. Každou neděli svátostné požehnání spojené s adorací je po II. Vatikánském koncilu značně opuštěno. Podobně je s měsíční adorací s litanií k Nejsvětějšímu Srdci na první pátek měsíce. Adorace a zásvětná modlitba je na svátek Krista Krále. V rámci některé diecéze jsou dány adorační dny ve farnostech, aby tak každý den se v některé farnosti adorovalo.

Tak jako je možné duchovní svaté přijímání, tak je možné i duchovní konání adorací. V modlitbě mohu vzpomenout na svatostánek a kostel s knězem a věřícími, kde jsem pokřtěn pokud žiji někde daleko apod. Potěšitelné je, že jsou místa, kde ve dne v noci, každý den a celý rok se koná adorace. Velebena budiž bez ustání Nejsvětější Svátost oltářní. Od tohoto času až navěky.