Metoděj Beneš Kulda v knize Církevní rok, díl VI. píše: “Dne 23. září 1565 slavil svůj vjezd do Milána. Hned následného dne kázal arcibiskup Karel Borromejský o slovech Páně: „S toužebností žádal jsem beránka jísti s vámi;“ Luk, 22, 15.; a již dne 15. října odbýval první krajinský sněm církevní.” Konání synodu za tři týdny se dá pochopit z faktu Tridentského koncilu. Sv. Karel se velmi přičinil o jeho průběh a úspěch. Tento koncil přinesl obnovenou jistotu v nauce víry podle Písma sv. a Tradice. Sv. Karel podle koncilu měl jako pastýř jasno, k čemu chce vést. Celkem vykonal 6 synod. Při poslední synodě kázal takto:
“Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být; ale neodhodlá se použít k tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem. Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane v mysli tisíc věcí, které ho odvádějí od Boha. Ale co dělá předtím v sakristii, než se odebere do chóru nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k soustředění?

Chceš, abych tě poučil, jak se můžeš zdokonalovat ve ctnosti, a jestliže už jsi byl v chóru pozorný, jak můžeš být příště ještě pozornější a tvá služba Bohu milejší? Poslyš tedy, co ti povím. Jestliže se už v tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla, to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u Boha a vyhýbej se prázdným řečem. Máš povinnost kázat a učit? Studuj a věnuj se tomu, co je nutné k řádnému plnění toho poslání. Snaž se kázat především svým životem a chováním, aby si lidé z tvých slov nedělali posměch a nekroutili hlavou, jestliže by viděli, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš.

Máš na starosti péči o duše? Nezanedbávej přitom péči o sebe; nerozdávej se tak štědře druhým, že by v tobě nic nezbylo pro tebe. Musíš samozřejmě myslet na ty, za které máš odpovědnost jako představený, ale dělej to tak, abys přitom nezapomínal na sebe. Chápejte, bratři, že nic není pro všechny služebníky Církve tak potřebné, jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i následovat všechno, co konáme. Budu zpívat, říká žalmista, a budu rozjímat.1 Uděluješ-li svátosti, bratře, rozjímej o tom, co konáš; sloužíš-li mši svatou, rozjímej o tom, jaký dar přinášíš; modlíš-li se v chóru, rozjímej o tom, s kým mluvíš a co říkáš; zabýváš-li se vedením duší, rozjímej, jakou krví byly obmyty. A ve všem, co děláte, projevujte lásku.2 Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být a patří to k našemu postavení; a tak budeme mít sílu rodit Krista v sobě i v druhých.”

Toto synodní kázání sv.Karla Boromejského naplňuje i požadavek II. Vatikánského koncilu z dekretu o přípravě na kněžství OT 8: „Duchovní výchova má být těsně spojena v výchovou naukovou a pastorační. Především spirituál má bohoslovcům pomáhat, aby se naučili trvale žít v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista v Duchu Svatém.” Najít pastýře, který tato a podobná jasná slova dnes vážně připomíná z koncilních textů II. VK a jiných koncilů v souladu s Písmem sv. a Tradicí je těžké. Sv. Karel dva roky po skončení Tridentského koncilu podle jeho směrnic po nástupu do Milána za tři týdny konal první synodu. Dnes po více než 50 letech od II. VK se rozbíhá několikaletý proces nemající jako východisko texty II.VK. Nikde v koncilních textech nezmíněný “duch II. Vat, koncilu” přinesl mnoho zkaženého ovoce. V synodálním procesu v Německu dospěl k návrhům bludů a hříchů: nepotřebuje kněze a pokud ano, tak takové, co budou žehnat homosexuální páry v kostelích. Bude tento modernistický, netradiční a nebiblický synodální proces Německa školou pro celou katolickou církev?

F. Ekert píše v Církev vítězná o synodě v Čechách žádané papežema uskutečněné až 30 let po jeho smrti: “Syn císaře a krále Ferdinanda I. Maxmilian klonil se zjevně k bludařství protestantskému, když pak po smrti otcově r. 1564 nastoupil vládu, upustil sice od sektářstvi, trpěl však přece, že v zemich jeho protestantství neomaleně se šiřilo, a když potřeboval pomoci proti Turkům, slíbil r. 1568. stavům svobodu vyznání víry lutheranské. Marně hleděl Plus V. cisaře od tohoto úmyslu odvrátiti, za kteroužto přičinou poslal k němu vyslance, jenž jemu i klatbou pohrozil. Do Čech poslal Pius V. vyslance k arcibiskupu Antonínu Brusovi, aby svolal cirkevní sněm provincialní, na němž by závěry sněmu Tridentského prohlášeny byly. Arcibiskup nemohl však tehdáž přání papežovu vyhověti, ježto protestantská většina českých stavů činila mu překážky, a sám cisař a král Maxmilián II. jemu přísně zakázal, sněm ten svolávati. Teprv po letech, až r. 1602, byla v Praze konána diecésní synoda, na niž úchvaly sněmu Tridentského prohlášeny byly.”

Církví prohlášení svatí se neptali ovcí skrze průzkum veřejného mínění, jak je mají pást. Církví prohlášení svatí studovali Písmo sv. a tradici a podle toho vedli ovce na pastviny pravé víry a svatých mravů jako Pán Ježíš, apoštolové a vzorní pastýři. Kéž nám svojí přímluvou pomohou k dobrému křesťanskému životu, k němuž většina z nich dospěla i se svými ovečkami bez konání synod.

Kardinál Gerhard Müller v rozhovoru pořadu televize EWTN The World Over 6. října 2O22 https://www.youtube.com/watch?v=f2RLM0OMDRg na téma synody řekl: „Nemá to nic společného s Ježíše Kristem, s Trojjediným Bohem. Oni si myslí, že nauka je jen něco jako program politické strany, který se může změnit podle jejich voličů.“ Na otázku, zda se synoda směruje k „pokusu o zničení Církve“, kardinál Müller odpověděl: „Ano, pokud uspějí, bude to konec Katolické církve.