Pompeje byly roku 79 našeho letopočtu zničeny výbuchem sopky Vesuv. Toto starověké město žilo jak se moderně říká sexem.

Jeho nemravné praktikování je podobně jako u biblické Sodomy a Gomory možné chápat jako příčinu Božího trestu. Protiváhou je mravně čistý život. Ztělesňuje jej Panna Maria. Za tím účelem Bartolomeo Longo s pomocí hraběnky Mariany di Fusco založil kostel v Pompejích. Kostel byl vysvěcen v květnu 1891 papežským legátem kardinálem La Vallettou. Roku 1939 byl povýšen na baziliku. současnosti se užívá název “Bazilika Panny Marie Nejsvětějšího růžence v Pompeích.” Jde o místo řady zázraků.

Bartolomeo Longo byl blahořečen 26. října 1980 papežem sv. Janem Pavlem II.. Nazval jej “Apoštolem Růžence”.

Apoštolský list Rosarium Virginis Marie 16.října 2002 zakončuje Jan Pavel I. takto: Dívám se na vás na všechny, bratři a sestry každého stavu, na vás, křesťanské rodiny a na všechny, kdo jste pokročilého věku či nemocní, a také na mládež: vezměte růženec s důvěrou opět do rukou a objevte tuto modlitbu znovu ve světle Písma, v souladu s liturgií a v kontextu každodenního života. Kéž se má výzva setká s vaším přijetím! Na počátku dvacátého pátého roku pontifikátu svěřuji tento apoštolský list do moudrých rukou Panny Marie a v duchu se skláním před jejím obrazem v nádherném chrámu vystavěném k její poctě blahoslaveným Bartolem Longem, apoštolem růžence. Ochotně přijímám za svá jímavá slova, kterými tento služebník Páně uzavírá slavnou Modlitbu ke Královně svatého růžence: „Požehnaný růženec Mariin, líbezné pouto pojící nás s Bohem! Pouto lásky, které nás pojí s anděly, útočiště spásy v útocích pekla, bezpečný přístav v každém nebezpečí ztroskotání, který už nikdy neopustíme. Bude útěchou v hodině naší smrti. Jemu bude náležet poslední polibek dohasínajícího života a posledním slovem našich úst bude tvé sladké jméno, ó Královno růžence z Pompejí, ó Matko naše, Útočiště hříšníků a Utěšitelko trpících. Budiž všude velebena, nyní i vždycky, na zemi i na nebi.“