Písmo svaté nepopisuje, jak příkladní lidé slaví své narozeniny. Negativně popisuje narozeniny Heroda, který při nich dal slib vedoucí ke smrti Jana Křtitele. V liturgii se slaví pouze narození Pána Ježíše, Panny Marie a Jana Křtitele. U ostatních svatých se slaví den jejich smrti chápaný jako narození pro nebe. V tradiční liturgii se modlí např. v den vyznavače: “Bože, jenž nás výroční slavností svatého N., Vyznavače svého, oblažuješ, popřej milostivě, abychom, jehož narozeniny slavíme, napodobovali také skutky. Skrze…”

Origenes, + 254, píše k Lev 8,3: Neznám žádného muže vynikajícího svatostí, jenž by slavil den svého narození jako den sváteční a radostný.” K této citaci Kondrád M. Kubeš T.J. v knize Sbírka homiletických příkladů dále píše: “V křesťanském starověku neslavili věřící den narozenin, nýbrž den sv. křtu jakožto největší a nejsvětější den života - toho dne se jim dostalo milosti povolání k pravé víře a k důstojnosti dítek Božích, stali se členy pravé Církve a nabyli nároku na věčný život. Ve středověku slavili den jmenin - křestní patron jim připomínal křestní úmluvu a povolání k pravé víře, Protestanté zavedli pohanský zvyk slavil narozeniny - narození pro tuto zemi, jako by narození pro nebe pro ně neexistovalo.”

Sv. Alfons z Liguori (opp.asc. 5.1 tom.5.p.2): “Rodiče mají zvyk narození svých dětí slavně a s radostí slavit, ale spíše by jim příslušelo truchlit a kvílet, protože jejich děti se rodí nejen bez užívání rozumu a bez zásluh, nýbrž i dědičným hříchem poskvrněny a tudíž jako synové Božího hněvu k bídě a k smrti odsouzeny.”

Poslední evangelium tradiční mše svaté stále připomíná sv. Jana 1,12-13: “Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.” Kdo na toto zapomene a na to nedbá má vědět o slovech z Janova evangelia 5,41-44: “Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha?”

Člověk plný Boha zapomíná na sebe a člověk plný sebe zapomíná na Boha.