Sv. Ludmila byla zbožností milá Bohu a její zbožnost projevující se skutky blíženské lásky byla milá i lidem. V nejstarší homilii o sv. Ludmile lidé slyšeli: “Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium. Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista. Vzešla v zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.
A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.

Když kníže temnot, ďábel pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchýni. Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista. Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy. Ó země česká, buď šťastná, že oslavuje štěstí té, která z tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!

V knize Naše světla se píše o Drahomíře: “Někteří ji líčí jako ženu dobrou, jiní jako zlou, hrdou a svéhlavou. Snad obojí mají pravdu, neboť v každém člověku roste a vzmáhá se zlo i dobro, a to bylo právě umění světců, že dovedli potlačit zlo, pokud ještě bylo slabé; a to je neštěstí přemnohých lidí, že nechávají růsti zlo tak, že je nakonec uvrhuje do záhuby. Z jednoho hříchu pochází druhý, třetí a nakonec řada jiných. Tak to bylo u Drahomíry, že nepřemohla závist, to byl počátek tak mnohých hříchů a tak mnohého neštěstí.”

Sv. Ludmila je příkladem křesťanské výchovy od babiček. Povážlivý dluh v této oblasti volá po nápravě ve šlépějích sv. Ludmily.