Římská liturgie má v závěru: “Svatá Trojice, kéž se ti líbí má oddaná služba. Dej ať oběť, kterou jsem já nehodný přinesl před zraky tvé velebnosti, je tobě milá a smírná pro mne i pro všechny za které jsem ji přinesl skrze Krista našeho Pána. Amen.” Odstranění této modlitby v pokoncilní úpravě liturgie dává otázku: “Je tímto vynecháním liturgie lepší?”

K obhajobě potřeby výslovného vzývání Nejsvější Trojice nám pomáhá příklad svatých. Sv. Cyril císaři na výzvu jít vyznavačům islámu obhájit víru v Nejsvětější Trojici šel: “Pro mne není v tomto světě nic důležitějšího, než pro nejsvětější Trojici žít a umřít.” Učitel sv. Cyrila sv. Řehoř Naziánský ve svém kázání učí: “Kdo nezná katolické učení, že Otec je opravdu Otec, Syn je opravdu Syn a Duch Svatý opravdu je Duch Svatý? Sám Pán řekl svým apoštolům: Jděte a křtěte všechny národy ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.”

Vzorem vztahu k Nejsvětější Trojici je Panna Marie. Je nejmilejší dcera Boha Otce. Je omilostněná Matka Syna. Je nevěsta Ducha Svatého. Chápat Bohorodičku ve vztahu k Nejsvětější Trojici učí loretánské litanie. Nezačínají Pannou Marií, ale Nejsvětější Trojicí: Pane, smiluj se 2x Kriste, smiluj se 2x, Pane, smiluj se. 2x. Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.” K lepšímu vztahu k Nejsvětější Trojici vede plnění křestního slibu, v němž se odříkám satana a vyznávám víru v Nejsvětější Trojici.