V konstituci II. Vatikánského koncilu o liturgii je v článku 23 SC: “Aby se zachovala zdravá tradice, a přesto se otevřela cesta oprávněnému pokroku, má každé úpravě částí liturgie předcházet důkladné teoretické zkoumání z hlediska teologického, historického a pastoračního.” Jaké teologické, historické a pastorační zkoumání vedlo k odstranění vzývání Ducha Svatého z obětování? Jde o tato slova: “ Veni, Sanctificator omnipotens aeterne Deus: et bene+dic hoc sacrificium, tuo sancto nomini praeparatum. - Přijď, Posvětiteli, všemohoucí, věčný Bože, a po+žehnej tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu.”

Hluboký význam této modlitby vysvětluje ThDr. František Cinek v knize O mši svaté v pojednání Obětní epikleze: Epiklesí (svoláním, vzýváním) zove se liturgická modlitba, v níž vyprošujeme proměnění obětních darů a udělení obětních užitků od Ducha Sv. nebo skrze Ducha sv. Ve východních liturgiích umístěna je epiklese po konsekraci. V římské liturgii připojena epiklesní modlitba k modlitbám obětním. Po obětování sebe i věřících pozvedne se, napřímí se celebrant jako náměstný obětní kněz-liturg, rozepne ruce a obrátí oči k nebesům a slavně vzývá Ducha Svatého: “Přijď, Posvětiteli, všemohoucí, věčný Bože, a požehnej tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu.” Po počátečních slovech modlitby opět ruce spíná a žehná kalich a hostii křížem. Vzývá třetí Božskou osobu. Posvětitelem zove se Duch Svatý v církevním názvosloví, ježto rozdílení ovoce vykoupení, spásné milosti, jakož i všech duchovních darů mu přísluší a právem se mu přivlastňuje. Je mezi vlastnostmi a činností třetí božské osobě přivlastňovanými a mezi osobní zvláštností Ducha Svatého podobnost a příbuznost, která k přivlasťňování zmíněnému opravňuje. Celebrant vzývá Ducha Svatého, aby oběť připravenou jeho svatému jménu požehnal. Vyjadřuje tím, že oběť byla dusud jen připravována, a to k poctě, k oslavě jména (velebnosti) Ducha Svatého, jenž s Otcem i Synem jest jeden a týž všemohoucí, věčný Bůh. Oč prosí celebrant, vzývaje Božského Posvětitele o požehnání připravené oběti? Žehnající slovo lidské není vždy účinné. Žehnající kon Boží jest však všemohoucí a tudíž vždy účinný. Je skutečným sdílením. Celebrant prosí o požehnání obětních darů v blížící se konsekraci. Modlí se, aby připravené obětní živly chleba a vína staly se účastny konsekračního požehnání, by působením Ducha Svatého proměněny byly v Tělo a Krev Kristovu. Proč se obrací k Duchu Svatému? Pro těsný vztah vtělení ke konsekraci. Jako Tělo Kristovo zastíněním Ducha Sv. v panenském lůně Matky Boží bylo utvořeno, tak i na oltáři skrze téhož Ducha Svatého se uchystává. Vtělení i proměnění (konsekrace) jsou dílem všech tří božských osob. Připisují se však působení Ducha Svatého, pokud jsou dílem božské lásky, ježto Duch Sv, je božskou osobní láskou a činí přítomnost Krista na oltáři pro nás pramenem posvěcení.”