Člověk má zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Jak dobře užívat své své smysly je součásti duchovních cvičení sv. Ignáce. Pojednává o vedení smyslů. U existence pekla tak činí takto: Průprava první je úprava (dějiště), a je to zde zrakem obrazivosti vidět délku, šířku a hlubokost pekla. Druhá, žádat o to, co chci: bude to zde prosit o pronikavý pocit trýzně kterou trpí zatracenci, aby mi, jestliže kdy vlivem svých chyb zapomenu na lásku k Pánu věčnému, aspoň bázeň před trestem pomohla, abych nepřišel do hříchu…viděti zrakem obrazivosti ty velké plameny a ty duše jako v tělech z ohně…slyšet ušima pláč, nářek, křik, rouhání proti Kristu Pánu našemu a proti všem svatým…čichem čichat…okoušet chutí…dotknout se hmatem, totiž jak se plameny dotýkají duší a žhnou. Konaje rozmluvu s Kristem, Pánem naším, uvést si na paměť duše, které jsou v pekle: jedny poněvadž neuvěřily v jeho příchod, druhé ač uvěřily nejednaly podle jeho přikázání…vzdát mu díky, že neučinil konec mému životu (po smrtelném hříchu)…zakončit Otčenášem.

Myšlenka vedení smyslů k věcem Božím je vůdčí myšlenka baroka. Opak je v II Sam 13,3-16: “Měl pak Amnon přítele, jménem Jonadaba, syna Semmy, bratra Davidova, člověka velmi chytrého. Ten mu pravil: ״Proč tak chřadneš den odedne, kralevici? Proč mi toho nepovíš? “Amnon mu řekl: ״Miluji Tamaru, sestru bratra svého Absaloma.“ Jonadab mu poradil: ״Polož se na lůžko své a dělej se nemocným; když pak přijde otec tvůj, aby tě navštívil, rci mu : ״Nechať přijde, prosím, Tamar, sestra má, by mi dala jísti, by udělala mi pokrm a já mohl jísti z její ruky .“ Položil se tedy Amnon a začal předstírat nemoc; když pak přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: ״Nechať přijde, prosím, Tamar, sestra má, by udělala před očima mýma dvojí kašičku, ať pojím z ruky je jí.“ Vzkázal tedy David Tamaře domů: ״Jdi do domu Amnona, bratra svého, a udělej mu pokrm.“ Přišla tedy Tamar do domu Amnona, bratra svého, an ležel, vzala něco mouky, smísila ji, rozředila a uvařila před očima jeho kašičky . Pak vzavši, co byla uvařila, přelila to a předložila mu; Amnon však nechtěl jísti, a řekl: ״Vyžeňte všecky ode mne! “Když všecky ven vykázali, řekl Amnon Tamaře: ״Přines (mi) pokrm do ložnice, abych jedl z ruky tvé.“ Vzala tedy Tamar kašičky, které byla udělala, a zanesla (je) Amnonovi, bratru svému do ložnice. Když mu však pokrm podávala, uchopil ji a řekl: ״Pojď, lehni si ke mně, sestro má! “Ona mu však odporovala: ״Nečiň mi násilí, bratře můj, nečiň; nebo to není dovoleno v Izraeli; nečiň toho nerozumu! Já nebudu moci snésti své hanby ty budeš jako jeden z pošetilců v Izraeli; ale raději promluv s králem a neodepře ti mne.“ Nechtěl však povoliti jejím prosbám, ale jsa silnější zmocnil se jí a spal s ní. Potom pojal Amnona velmi veliký odpor k ní, takže větší byl odpor, kterým se mu hnusila, než láska, kterou ji byl prve miloval. Proto jí Amnon řekl: ״Vstaň a kliď se! “ Ona mu odpověděla: ״Větší je toto zlé, které nyní pácháš na mně, vyháněje mne, nežli (bylo) to, které jsi učinil prve.“ Nechtěl ji však slyšeti, ale povolav jinocha, který mu přisluhoval, řekl: ״Vyvrž tuto ode mne ven a zamkni dvéře po ní.“ Komentář profesora Hejčla: “Vášnivá láska Amnonova zvrhla se obratem ve vášnivější odpor, zášť. Tak bývá často, zejména u člověka, který ve hříchu, jehož krásu si přemrštěně maloval — nalezl ošklivost a zklamání. — Zbujnost královského prince jeví se v tom, že obět své vášně zkrátka odkopává, že ji dává vyhoditi! Není pohříchu taková zbujnost v dějinách ojedinělá!”

Hymnus breviáře má sloku: “Kdo Krista srdcem přijímá, své smysly chrání od zlého, jej vede snaha upřímnáo lásku Ducha Svatého.” V písni Zavítej k nám Duchu Svatý máme: “V úmyslu přímém postavuj, srdce čistotou korunuj, žádosti řiď svatou bázní, těla bujnost zkrocuj kázní. Nad smysly panovati dej, rouchem ctnosti je odívej, ať vše, což se tobě líbí, činí, mluví, slyší, vidí. “