Jak se správně zachovat? Poklesné mravy jsou důsledkem toho, že se tato otázka neřeší. Správné chování je křesťanské. Vzorem je Pán Ježíš, Panna Maria a svatí. Dobrý příklad představuje rytířství. ThDr. Bohumil Zlámal píše v Příručce českých církevních dějin: “Kladným plodem křížových výprav byl zrod evropského rytířstva jako stavu a jeho mravní, společenský a literární podíl na románské kultuře. Konkrétní vrcholy rytířské myšlenky byly dva. Byly to jednak duchovní rytířské řády johanitů, templářů a německých rytířů, jednak široká oblast světského rytířského stavovství. Obě větve představovaly vlastně organizovaný projev úsilí o dosažení cílů, jež křesťanskému světu vytkla Církev. Byla to úcta Boží, starost o vlastní spásu a spásu bližních nezištnou službou, péče o vědu stejně jako obrana a šíření křesťanství s mečem v ruce.”

Rytířský život předkládá apoštol Pavel v listu Efesanům 6,10-17: “A tak hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder (životem podle) pravdy, oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého (ducha). Vezměte (také) přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží.”

Radomír Malý v Církevních dějinách píše o špatném příkladu: “Filip IV. vykonával nátlak na Klementa V., aby odsoudil předchůdce Bonifáce VIII. a prohlásil jej za neprávoplatného papeže. To ovšem nemohl jinak servilní Klement V. přijmout, neboť k něčemu takovému nebyl oprávněn. Zato však naprosto poslušně splnil Filipův požadavek zrušení templářského rytířského řádu, který se angažoval před r. 1303 agilně na straně Bonifáce VIII. Klement V. spolu s králem Filipem obvinili templáře z kacířství a modloslužby a nechali všechny v počtu 2000 uvěznit. Údajné zločiny templářům nikdo nedokázal. Jediným “důkazem” obžaloby byla doznání vynucená útrpným právem. To ovšem králi Filipovi stačilo, aby dal postupně všechny templáře upálit a jejich statky zabavit. Jako poslední skonal na hranici r. 1314 velmistr Jakub de Molay, který až do posledního dechu prohlašoval, že on a jeho řádoví bratři jsou nevinní. Papež Klement V. zde sehrál smutnou roli Pontského Piláta. Likvidace templářského řádu je skandálem v církevních dějinách, hanebnou justiční vraždou nevinných lidí, oddaně a obětavě sloužící církvi. Podíl papeže Klementa na ní je víc než politováníhodný a zároveň odsouzeníhodný.”
Jakub de Molay: “Templářům se udála hrozná nespravedlnost. A ty, kdo jsou za ni odpovědní čeká nejvyšší trest. Filip Sličný za svoji zradu a papež Klement za svoji zbabělost budou do roka stát před božím soudem.” Papež následoval velmistra na věčnost měsíc po jeho upálení a král o sedm měsíců později. Do roku 1328 zemřeli též tři synové krále Filipa Sličného a jediný vnuk. Tak vymřela královká dynastie.