Prorockou knihou Nového zákona je Apokalypsa. Prorockou knihou starého zákona je Daniel. Obě mluví o eschatologii a vzkříšení. Obě mluví o trestech za hříchy. Apokalypsa vybízí 18,4-6: “Pak jsem uslyšel (ještě) jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát.”

Nemít účast na hříších Babylonu měl prorok Daniel. Takto se modlí: ״ Prosím, Pane, Bože veliký a hrozný, šetřící smlouvy a prokazující milost těm, kteří tě milují a šetří příkazů tvých! Zhřešili jsme, nepravost jsme činili, bezbožnost jsme páchali, odpadli jsme, uchýlili jsme se od tvých příkazů a od (tvých) ustanovení. Neposlouchali jsme sluhů tvých, proroků, kteří mluvili tvým jménem králům našim, knížatům našim, otcům našim i všemu lidu země. Tobě, Pane, sluší přiznati spravedlnost, nám pak (přísluší) hanbiti se v tváři, jako jsou dnes (skutečně zahanbeni) muži judští, obyvatelé jerusalemští a všecek Israel, ti, kteří blízko jsou i ti, kteří daleko jsou ve všech zemích, do kterých jsi je vyvrhl pro nepravosti jejich, jimiž hřešili proti tobě. Hospodine, nám (přísluší) hanbiti se v tváři, králům našim, knížatům našim a otcům našim, kteří zhřešili. Ale u tebe, Pána Boha našeho, milosrdenství a slitování jest.
Neboť odpadli jsme od tebe a neposlechli jsme hlasu Hospodina, Boha našeho, bychom chodili v zákoně jeho, jejž dal nám skrze sluhy své, proroky. Všichni Israelité přestoupili tvůj zákon a uchýlili se, aby neslyšeli hlasu tvého. I vylila se na nás kletba a zaklínání, jak jest psáno v knize Mojžíše, služebníka Božího, neboť jsme hřešili proti němu. Splnil své řeči, jimiž hrozil nám a knížatům našim, kteří nám panovali, že na nás uvede velikou pohromu, jaké nikdy nebylo pode vším nebem, jak se stalo v Jerusalemě. Jak psáno jest v zákoně Mojžíšově, všecko to zlé přišlo na nás. A nesnažili jsme se uprosit tebe, Hospodine, náš Bože, abychom se byli navrátili od svých nepravostí a myslili na tvou věrnost. Pamatoval Hospodin na pohromu a uvedl ji na nás, jeť spravedlivý Hospodin, Bůh náš ve všech skutcích svých, jež učinil; nebof jsme neposlechli hlasu jeho. A nyní, Pane, Bože náš, který jsi vyvedl národ svůj z Egypta rukou silnou a učinil sobě jméno, jaké dnes (ještě) jest, hřešili jsme, nepravost jsme činili.
Pane, podle veškeré (lásky) tvé (ke) spravedlnosti odvrať se, prosím, přísný hněv tvůj od města tvého Jerusalema, od tvé svaté hory. Nebof pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jerusalem a tvůj národ v pohaně jest u všech vůkol nás. Nyní však vyslyš, Bože náš, modlitbu služebníka svého a prosby jeho; vyjasni tvář svou nad svou svatyni, jež zpuštěna jest, pro sebe samého, (Pána). Nakloň, Bože můj, ucho své a slyš, otevři své oči a viz, že zpuštěni jsme my i ·město, jež má tvé jméno; nebof prostíráme prosby své před tebou nedůvěřujíce se ve spravedlivé skutky své, ale v milosrdenství tvá mnohá. Slyš, Pane, usmiř se, Pane, viz a neprodleně čiň, neprodlévej pro sebe samého, Bože můj, máť jméno tvé město i národ tvůj!“