O Abrahámu se čte v bibli ve Starém zákoně i Novém zákoně. To, co se píše ve Starém zákoně odmítají chápat podle Nového zákona židé. Islám popisuje spor mezi židy a křesťany o Abrahama a nárokuje si po více než dvou tisíciletích po jeho životě, že je islámec. V koránu to čteme v súře 3,65-68:
“Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte? Hle, zde jste těmi, kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké vědění. Proč se tedy hádáte o něčem, o čem vědění nemáte - a Bůh zná nejlépe, zatímco vy neznáte. Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl muslimem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel a ti, kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým druhem věřících.” Takto si korán sepsaný v sedmém století po Kristu přisvovuje Abraháma žijícího 17 století před Kristem. Ze sporu dvou stran vytváří mínění o dané věci, které předloží jako závazné.

Nepřijatelnost tohoto řešení je v Novém zákoně. Žid Jan Křtitel židům říká v Matoušově evangeliu 3,8-10: “Přinášejte tedy plody hodné obrácení! Nezačínejte si zas namlouvat: ‘Naším otcem je Abrahám!’, neboť vám říkám: Bůh může (oživit) tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.” Pán Ježíš v Jan 8,31-37: “Židům, kteří v něho uvěřili, Ježíš řekl: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: ‘Stanete se svobodnými’?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí.”

Apoštol národů sv. Pavel v Řím 9,6-8: “To však (neznamená), že by slovo Boží přestalo proto platit. Neboť nejsou Izraelité všichni, kdo od Izraele pocházejí;i když to jsou potomci Abrahámovi, nejsou všichni jeho děti, nýbrž jen ‘z Izáka ti vzejde potomstvo’. To znamená: ne (všecky tvoje) přirozené děti jsou také děti Boží, nýbrž jen ty, které se narodily na základě zaslíbení, jsou pokládány za (pravé) potomstvo.” V listu Galaťanům 4,22-31: “Stojí přece v Písmu: ‘Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné’. Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje ‒ ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar (znamená) horu Sinaj, která je v Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný ‒ a to je naše matka. Je totiž psáno: ‘Raduj se neplodná, kterás nerodila, v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti. Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná, více než ta, která má muže.’ A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo? ‘Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem (manželky) svobodné!’ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné.”

II. Vatikánský koncil v dekretu o nekřesťanských náboženstvích NA 3 píše: “Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají.” Tento výrok bohužel umožňuje novoariánství. Kněz Arius odmítal uznat, že Ježíš Kristus je pravý Bůh. O odsouzení Aria koncilem v Nicei by se nemohlo mluvit pokud by užil formulaci jako NA: “Božím rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se ariánská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají.” Koncil v Efesu odsoudil konstantinopolského patriarchu Nestoria neuznávajícího Pannu Marii jako Bohorodičku a netvrdí, že ji zbožně vzývá a ctí, kdo jí titul Bohorodičky odmítá. Názor islámu o Marii je podobný s Nestoriem a jeho současní stoupenci jsou novonestoriáni.

NA 4: “Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, že jsou zahrnuti v povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je tajemným předobrazem spásy Církve.” Kdo nevěří v Krista není Abrahámovým dítětem podle víry. Jan 3,36: “Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ Evangelista Lukáš 13,28: “Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven.”

NA 4: “Ostatně Kristus, jak Církev vždycky učila a učí, podstoupil dobrovolně s nesmírnou láskou utrpení a smrt za hříchy všech lidí, aby všichni dosáhli spásy. Je tedy povinností Církve ve svém kázání hlásat Kristův kříž jako znamení všeobecné Boží lásky a zdroj veškeré milosti.” Tomuto koncilnímu požadavku odpovídá: “Uvědomte si židé, mohamedáni, buddhisté, hinduisté, deisté, panteisté, ateisté a všichni, že Pán Ježíš za vás zemřel na kříži. Křížem vám otevřel nebe. Jednou nás všechny bude soudit. Lukáš v evangeliu 20,37-38: “A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána ‘Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“