Henrik Josef Denzinger je německý teolog žijící v letech 1819-1883. Sestavil a v roce 1854 vydal Příručku vyznání víry, definic a prohlášení o věcech víry a mravů. Latinský název je Enchiridion symbolorum, definitionum et declarationum de rebus fidei et morum. Tato příručka byla později doplňována o další texty. Šlo o reakci na bludy, co přišly po smrti Denzingera. Jde např. o nauku sv. Pia X. o modernismu. Tuto část o modernismu a jiné věci vypouští vydání po roce 1965. Změněná vydání jsou dána i názvy: Denzinger–Schönmetzer či Denzinger–Hünermann.

V dogmatické definici papežké neomylnosti jsou stanoveny její podmínky. Ani u papeže není samozřejmost zachování pravé víry a mravů, a tak se v litaniích ke všem svatým modlí: “Abys apoštolského náměstka a veškerý stav duchovní ve svatém náboženství zachoval.” Pod názvem denzingerbergoglio kolektiv anonymních autorů píše: “Kdo je František? Prorok dnešní doby? Boží nástroj pro obnovu Církve? Předchůdce obnovy víry? Výběr z jeho nejdůležitějšího učení ve světle dvou tisíciletí učení Církve je výbornou pomocí hodnověrně posoudit tyto otázky…Četné dokumenty neměnného učení Církve odpovídají na učení Františka.”
https://denzingerbergoglio.com/
https://en-denzingerbergoglio.com/

Denzinger-Bergolio řeší 160 otázek, které pronesl papež František. Jedna konkrétní ukázka uvedená po číslem 8: Papež František:
“A já věřím v Boha, ne v katolického Boha, neexistuje žádný katolický Bůh, existuje Bůh a já věřím v Ježíše Krista, jeho inkarnaci. Ježíš je můj učitel a můj pastor, ale Bůh, Otec, Abba, je světlo a Stvořitel. To je moje Bytost. Myslíte si, že jsme od sebe velmi daleko? (Rozhovor s Eugeniem Scalfarim, 1. října 2013)”

Řehoř XVI - Existuje pouze jedna víra, kterou můžeme být spaseni
Nyní obracíme zřetel k jinému hojnému prameni všech těchto zel, jimiž v tomto čase vidíme sklíčenou církev, a to k Našemu zármutku, a sice ke lhostejnosti - indiferismu - neboli netečnosti ve víře, k oné zlé domněnce, rozšířené na všechny strany skrze lest bezbožníků, že totiž vyznáváním kterékoliv víry je možné získat věčnou spásu duše, jen když člověk uspořádá svůj způsob života podle pravidel spravedlnosti a mravopočestnosti. V této tak jasné a do očí bijící věci Vám bude možno bez velké těžkosti tento zhoubný blud odvrátit od lidu svěřenému Vaší péči. Ať se tedy zhrozí apoštolského výroku „Jeden Bůh, jedna víra, jeden křest“ (Efes. 4,5) ti, kteří se domýšlejí, že by z každého náboženství vedla cesta do přístavu věčné blaženosti a ať rozváží sami u sebe Spasitelova slova, že jsou proti Kristu nejsouce s Kristem (Luk. 11, 23) a že nešťastně rozptylují, protože neshromažďují s ním a proto „zajisté na věky zahynou, nepřidrží-li se víry katolické a nezachovají-li ji úplně a v celosti“ (Vyznání sv. Athanasia). Ať slyší sv. Jeronýma, vypravujícího, jak stále a vytrvale domlouval každému, kdo ho chtěl přivábit na svou stranu, když se církev roztrhla na tři díly: „Kdo se připojuje k Stolci Petrovu, ten je můj“ (S. Hieron. Ep. 58). Avšak marnou nadějí by se kojil, kdo by spoléhal na to, že i on došel znovuzrození vodou. Vhodně by mu odpověděl sv. Augustin: „Tutéž podobu má i haluz uříznutá od vinného kmene; co však prospěje podoba, nebere-li život z kořene? “ (S. August. In Psalt. contra part. Donat.). (Řehoř XVI. encyklika Mirari Vos, č. 13, 15. srpna 1832 )

II. vatikánský koncil - Katolická církev je jediné pravé náboženství zjevené Bohem
Nejprve tedy posvátný sněm vyznává, že sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po níž lidé, když mu slouží, mohou dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti. Věříme, že toto jediné pravé náboženství je uskutečněno v katolické a apoštolské církvi, které Pán Ježíš svěřil úkol přinášet je ke všem lidem, když řekl apoštolům: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všecko, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20). Všichni lidé pak mají povinnost hledat pravdu, především o Bohu a o jeho církvi, a poznanou pravdu přijmout a zachovávat.. (II. Vatikánský koncil, Dignitatis humanae, č. 1, 7. prosince 1965)

Benedikt XVI - Plnost zjevení se nachází v Ježíši Kristu - neexistuje žádné jiné Boží slovo
Církev tím vším vyjadřuje vědomí, že stojí spolu s Ježíšem Kristem před definitivním Božím Slovem; on je „první a poslední“ (Zj 1,17). Dal definitivní smysl stvoření i dějinám a proto jsme povoláni žít čas, obývat Boží stvoření v rámci tohoto eschatologického rytmu Slova; „Křesťanské dílo spásy tedy jako nová a definitivní úmluva nikdy nepomine a nelze už očekávat nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána Ježíše Krista (srov. 1 Tim 6,14 a Tit 2,13)“ (Dei Verbum, 4). Neboť „specifičnost křesťanství - jak připomněli otcové během synody - se ukazuje v události Ježíše Krista, vrcholu Zjevení, naplnění Božích příslibů a prostředníkovi setkání mezi Bohem a člověkem. On „nám zjevil Boha“ (srov. Jan 1,18) a je jediným a definitivním Slovem daným lidstvu“. (Propositio 4) Svatý Jan od Kříže vyjádřil tuto pravdu podivuhodným způsobem: „Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal… protože to, co kdysi mluvil po částech k prorokům, řekl už v celku, když nám dal Všechno, to je svého Syna. Proto, kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějakou novotu.“(sv. Jan z Kříže , Výstup na horu Karmel, II, 22) (Benedikt XVI. Apoštolská exhortace Verbum Domini, č. 14, 30. září 2010)

Kongregace pro nauku víry - Ti, kteří znají církev, ale popírají ji, nebudou spaseni
Neustálé misionářské hlásání církve je dnes ohrožováno teoriemi relativistického druhu, které mají v úmyslu ospravedlnit náboženský pluralismus, a to nejen de facto, nýbrž i de iure (čili zásadně). V důsledku toho se považují za překonané takové
pravdy jako například definitivní a úplný charakter zjevení Ježíše Krista, povaha křesťanské víry vzhledem k přesvědčení jiných náboženství, inspirovaný charakter knih Písma svatého, osobní jednota mezi věčným Slovem a Ježíšem z Nazareta, jednota ekonomie vtěleného Slova a Ducha svatého, jedinečnost a spásonosná univerzalita tajemství Ježíše Krista, univerzální spásonosné prostřednictví církve, neoddělitelnost byť s rozlišením Božího království, Kristova království a církve, podstatná existence jediné Kristovy církve v církvi katolické.(Kongregace pro nauku víry, Dominus Iesus, č. 4, 6. srpna 2000)

Kompendium katechismu katolické církve - Ti, kteří znají církev, ale popírají ji, nebudou spaseni
Co znamená tvrzení: „Mimo církev není spásy“? To znamená, že každá spása pochází od Krista-Hlavy skrze církev, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti, kteří, znajíce církev jako založenou Kristem a nutnou ke spáse, do ní nevstoupí a nevytrvají v ní. Zároveň díky Kristu a jeho církvi mohou dosáhnout věčné spásy ti, kteří bez své viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a plní pod vlivem milostí jeho vůli, poznávanou skrze příkazy svědomí. (Kompendium katechismu katolické církve, č. 171)

To, co vydání Denzingera po roce 1965 vypouští má následky. Co bylo označeno jako bludné již bludné není? Pokud to někdo tvrdí, jde o neomodernismus, na nějž jsou lékem vyjádření sv. Pia X. proti modernismu