Jak vypadalo společenství křesťanů za apoštolů? To zjistíme z apoštolských písemností. Od sv. Jana I Jan 1,3-6: “Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem.Toto píšeme, aby naše radost byla úplná. To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou.”

Život ve světle zajišťuje plnění křestního slibu. Kdo křestní slib neplní žije ve lži a ve tmě. K čemu to vede? Jan 2,18-20 je: “Děti, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů. Z toho můžeme poznat, že poslední hodina je tady. Oni (sice) vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás. Neboť kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale mělo se na nich ukázat, že ne všichni jsou z nás. Vy však máte Ducha, kterého dává Svatý, a víte (to) všichni.” Společenství poškozuje špatný výkon autority. III Jan 1,9-10: “Napsal jsem něco církevní obci, avšak Diotrefes, který rád vládne, nechce uznávat naši pravomoc. Proto až přijdu, vytknu mu jeho chování, že nás pomlouvá zlými slovy. A jako by mu to (ještě) nestačilo: ani sám bratry pohostinně nepřijímá a těm, kdo by to chtěli dělat, v tom zabraňuje a z církevního společenství je vylučuje.” Kromě vylučování dobrých je špatnost ponechávání zlých. To je v Apokalypse 2,20: “Ale mám proti tobě, že trpíš Jezabelu, ženu, která se vydává za prorokyni a svými názory svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z masa obětovaného modlám.” Zavírání ovcí do jedné ohrady s vlky apoštolové neučili. Vylučování dobrých a ponechávání špatných vede k neochotě vstoupit do Církve anebo v ní vytrvat. Na bludech a hříších budované společenství se rozpadne. Rozpad států je spojen s rozpadem morálky.

Apoštol Pavel napsal v listu židům 10,25: “Neopouštějte naše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.” Ani v době apoštolů někteří nechtěli docházet na bohoslužby a toto apoštol odmítá. Opuštění bohoslužeb je to, co se dělat nemá. Co se dělat má žádá apoštol v Žid 10,24: “Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům.” Toho, kdo chce dělat co nemá a nechce dělat co má varuje Žid 10,26-27: “Neboť jestliže dobrovolně hřešíme, když jsme jasně poznali pravdu, není už možná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání soudu a spalujícího ohně, který stráví odpůrce Boží.” To, aby někomu místo křesťanů nebyli milejší jejich odpůrci řeší první list Korinťanům v 6,14-18: “Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti s nepravostí? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím?Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl: ‘Budu přebývat a chodit mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. ‘Proto ‘vyjděte z jejich společnosti a oddělte se, ‘praví Pán, ‘a nedotýkejte se ničeho nečistého! Potom vás přijmu za svoje: budu vaším otcem a vy budete mými syny a mými dcerami, praví všemohoucí Pán’.”

Učení apoštolů (Didascalia Apostolorum ) II, 59, 1-3: „Když učíš, přikazuj lidu a povzbuzuj jej, aby se plně účastnil shromáždění a vůbec nikdy nechyběl, nýbrž aby se vždycky scházel a nezmenšoval církev neúčastí některých, aby se Kristovu tělu neodnímal některý úd (…) Neodlučujte se sami od křesťanského společenství tím, že se straníte jiných, vždyť jste Kristovy údy. Krista máte přece jako hlavu, přítomného u vás a ve spojení s vámi, jak slíbil. Nebuďte tedy sami k sobě neteční, neodcizujte Spasitele jeho údům a netrhejte, nerozsekávejte jeho tělo“ Na toto odkazuje II. Vatikánský koncil po slovech čl. 6 o kněžské službě: “Nelze budovat křesťanskou obec, nemá-li kořen a těžiště ve slavení nejsvětější eucharistie. Odtud tedy musí začínat veškerá výchova v duchu společenství.” Víra v Církev apoštolskou se projevuje společenstvím podle jejich zásad. O to prosí postcommunio tradiční liturgie pátku po Popeleční středě: “Vlij v nás, Pane, ducha své lásky, abys ty, které jsi nasytil jedním chlebem, svou dobrotivostí učinil jedné mysli. Skrze…”