V Životopisech svatých píše Izidor Vondruška : “Bl. Dagmar (česky Drahomíra), dcera českého krále Přemysla Otakara I., manželka dánského krále Waldemara, proslula lidumilností. Svou dobrotou si vydobila lásku lidu dánskéno. Spisovatel Peterson praví, že při zvuku jejího jména se rozraduje srdce každého věrného Dána. Zemřela kolem roku 1213 v Kodani. Její památka je 18.června (nebo i 24. května).”

Svatba Dagmar s Valdemarem II. proběhla ve městě Lübeck (dnes Německo) roku 1205. Královna Dagmar je pohřbena v kostele v Ringstedu na Sjællandu. V tomto kostele se nachází malba představující královnu při modlitbě. V hrobě byl v roce 1683 nalezen kříž, vyrobený v Byzanci na přelomu 10. a 11. století. Je uložen v Kodani. Blahoslavená Dagmar (někdy též Markéty dle biřmování) je dcerou Přemysla Otakara I. žijícího v čtvrtstoletí bratrovražedných bojů o český knížecí trůn. Je nevlastní sestrou sv. Anežky české. V roce 1928 jí byla v Ringstedu odhalena pamětní deska. Nápis na ní je v češtině a dánštině.

Václav Beneš Třebízský katolický vlastenecký kněz a buditel zemřel v 35 letech na tuberkulózu. Pohřen je na Vyšehradě. Mezi jeho spisovatelská díla patří i román Královna Dagmar. V něm o proměně bolestné politické situace píše: “Komupak by také ve snách napadlo, že všechno skončí tak šťastně, že bratři proti sobě nevytasí ani ocele, že Vladislav staršího bratra ještě do otcovské země přivítá, že sám mu štěstí a dlouhá léta z nejplnějšího hrdla provolá, že sám první se před ním na znamení věry a poslušenství pokloní…Tohoť nebylo příkladu a od nejstarších dob nižádných pamětníků.” V románu promlouvá strážce svatováclavského dubu na Stochově: “Poslechni, jasná kněhyně…Tvá prabába Drahomíra nemá dodneška v hrobě pokoje; proč dozajista dobře víš…” Přemyslův obličej se zachmuřil, již chtěl prostomluvnému staříkovi vpadnout do řeči, ale prosebným pohledem dceřiným se odmlčel…” Tys hodná, přívětivá…jako bych viděl mladistvou dceru mělnického Slavibora, Ludmilu…A ty jí můžeš pokoje získat, nikdo jiný než ty, jasná panno…A čeká ho její duše již skoro tři sta let…Oběť, kterou bys mohla přinést, tak nepatrná, nemůže se ani obětí nazvat…Zůstaň Drahomírou, neštiť se toho jména, sejmi kletbu z něho, nahraď lidu, jemuž budeš vládnout, čeho ona promeškala našim předkům…zůstaň Drahomírou, odlož cizího jména, jež ti dali v cizině a jímž tě začali jmenovat, sotva ses do vlasti dostala…Ať úctou k Drahomíře jedné smířena vina druhé…a duše tvé prabáby bílou holubicí odletí do modra nebes…A požehnání Boží spočine na tvé hlavě, v tvém srdci měrou nejštědřejší, budou žehnat každý krok, jejž učininíš, každému slovu, jež promluvíš, každému vztáhnutí roky tvé… s Pánem Bohem, panno ctná…”

Ušlechtilá motivace v duchu svatých vždycky přines dříve nebo později ovoce. K sv. Přemyslovcům Ludmile a sv. Václavu se Dagmar připojila svojí svatostí. Za pouhých osm roků na trůnu v Dánsku se hluboce v dobrém zapsala do srdcí lidí a získala podíl v Božím království.