V silničním provozu se užívá semafor. Upozorňuje též na změnu co teprve přijde. Semaforem upozorňujícím na dobu postní je doba předpostní. První výskyt názvu Septuagesima je v aktech I. synody orleánské z roku 511. V Schalerově misálku o ní čteme: “Prožili jsme se Spasitelem několik blahých nedělí, rozjímajíce o jeho tichém a skrytém dětství a těšíce se z moci, kterou ovládá veškero stvoření. Srdce naše se naplnila sladkou nadějí, že jednou budeme věčně se radovat s tímto Králem králů.
Avšak tato chvíle věčné radosti dosud nenastala! I u jesliček cítíme při veškeré radosti, že stojíme ještě na zemi, že jest nám dosud bojovati krušný boj se světem, ďáblem a tělem. Církev svatá, která byla předobrazena Starým Zákonem připadá si zde na světě jako národ židovský, jenž ze svatého města Jeruzaléma byl odveden a po 70 let držán v zajetí Babylonském. Co jsme zde na zemi jiného, než vyhnanci, zajatci a kořist všech možných nebezpečí, která na nás číhají na světě, v tomto Boha nenávidějícím Babyloně!

Církev svatá, která nás má vychovávati pro Nebe a utužiti do životního boje, chce nám v předpostní době připomenouti naše vyhnanství, na něž bychom si bezmála už zvykli - k vlastní záhubě. Jako židé po 70 let truchlili v Babyloně, tak ona nás vede k tomu, abychom po 70 dní v roce připomínali svoje otroctví pod mocí ďábla a tím zatoužili po svém vlastním domově - po Nebi. Proto všechna bohoslužba v nynějším období církevního roku nám slouží k této připomínce. Neslyšíme radostného Aleluja, kterým jsme se těšili po celý rok. Ani krásný zpěv Andělů Sláva na výsostech Bohu nezalehne v náš sluch. Na konci Mše sv. kněz nepropouští lid slovy: Jděte je propuštění, ale zve k další modlitbě: Chvalme Pána! Na místě Aleluja zpívá se Tractus. A aby také náš zrak byl zaujat myšlenkou na naše truchlivé postavení ve světě, užívá se bohoslužebných rouch fialové barvy, vyjímaje svátky Svatých, které se však skoro nikdy neslaví v neděli. První neděle v předpostní době sluje Devítník. České jméno Devítník pochází odtud, že tato neděle jest 9. před Velikonocemi. V latině se jmenují Septuagesima (dies ante Pascha), t.j. sedmdesátý (den před Velikonocemi). Dvě následující neděle se nazývají Sexagesima a Quinquagesima, t.j. 60tý a 50tý den podle starého počítání před slavností velikonoční. U nás říkáme: neděle první a druhá po Devítníku. Učme se ve třech předpostních týdnech odříkati se pozemských radovánek, aby neudusily v nás oheň lásky k Bohu a straňme se světského hluku, abychom slyšeli, co k nám mluví Duch Svatý.”

Introitus neděle “Devítník” je: “Obklopily mne steny smrtelné, bolesti pekelné mne obklíčily; ale v soužení svém vzýval jsem Pána, i vyslyšel hlas můj. Milovati tě budu, Pane, sílo má. Pán jest tvrz moje a útočiště mé a osvoboditel můj. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…” II. Vatikánský koncil o zrušení předpostní doby v konstituci o liturgii neučí. NOM liturgie k duchovní škodě dobu předpostní zrušil.