Při tradiční liturgii je 25 neděl “po Duchu Svatém.” Tato četnost vede k celočnímu zájmu o působení Ducha Svatého. Roráty tradiční liturgie v adventu mají modlitby k Duchu Svatému. Při úvodu mše svaté: “Bože, jenž jsi srdce svých věřících Duchem Svatým osvítil a poučil, dej ať v tvém duchu správně smýšlíme a vždy se radujeme z jeho útěchy…” Správné smýšlení vede každého člověka k jistotě o Boží existenci. To učí I. Vatikánský koncil. Uživání zdravého rozumu k správnému smýšlení vidí značný nesoulad v užívání pojmů. V dějinách byly epidemie, kdy umíralo mnohonásobně více lidí na mor nebo španělskou chřipku než při koronaviru nazývaný “pandemií.” Označování pandemie by vyžadovalo počet mrtvých ve stamilionech současných obyvatel. Správné myšlení rozpozná u opatření proti koronaviru jejich nespravedlnost. Příkladem jsou možnosti shromážděných lidí. Počet lidí na metr čtvereční v prostředcích hromadné dopravy je mnohem vyšší než v obchodech. A ve velkých supermarketech mnohem větší než v katedrálách. Proč papež nebo biskupové nemluví o shromažďovací diskriminaci? Proč není slyšet, že se tím porušují lidská práva a svoboda? Copak jsou kostely největší nebezpečí pro jakoukoli nákazu? Zkušenost Církve z minulosti potvrzuje přesvědčení, že Bůh uzdravuje. I dnes je proto třeba se na něj více obracet. Více se modlit. Sloužit více mší svatých. Více vzývat Boží přátele, svaté… Z minulosti je známa prosba: Prosíme tě Bože, abys církevní i světské potentáty při zdravém rozumu zachovati ráčil. Tato prosba napravuje špatné smýšlení a následně slova a skutky vedoucích představitelů. Každý se může snadno ocitnout mimo zdravý rozum. Diktátorské totalitní režimy se v pýše nejen od pravé víry, ale i zdravého rozumu vzdálily. Pán Ježíš položením do jeslí v Betlémě a potupnou smrtí na kříži dává celému lidstvu lekci pokory. Při obětování se v tradiční liturgii rorátní mše kněz modlí: “Dary obětované, prosíme, Pane, posvěť a srdce naše osvícením Ducha Svatého očisť…” V postcommunio se kněz modlí: “Vlití Svatého Ducha, Pane, nechť srdce naše očistí a zúrodní hluboko vnikajícím zkropením jeho rosy…” Zmínka o rose vrací k počátku mše svaté a slovům proroka Izaiáše 45,8: “Rosu dejte nebesa shůry…” - “Rorate, caeli desuper…” Vidíme jak v rose shůry je míněn Duch Svatý, který sestoupil na Pannu Marii a ona bez muže ačkoli panna se stala matkou. V písni k sv. Cyrilovi a Metodějovi Bože, cos ráčil v závěru zpíváme: “Ať na nás rosa požehnání kane, dědictví otců zachovej nám Pane.” Ano, ať na nás kane rosa značící Ducha Svatého, který obnovuje tvář země. Obnovuje tvář země i tím, že usvěčuje ze hříchu. To činili praví proroci, o nichž vyznáváme v Credu, že skrze ně mluvil Duch Svatý. Skrze evangelium o Janu Křtiteli se rovněž v adventu setkáme s působením Ducha Svatého. Liturie chápaná jako dílo Ducha Svatého to musí potvrzovat svým pojetím. To, že při tradiční liturgii vane Duch Svatý je dáno i jeho vzýváním při obětování: “Přijď, Posvětiteli, všemohoucí věčný Bože, a posvěť tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu.” Tři liturgické modlitby rorátní mše svaté k Duchu Svatému jsou inspirací pro osobní modlitbu.