Sv. Řehoř z Nyssy patří mezi dobré pastýře, co chrání ovce před bludy. Je mezi hlavními teology I. konstantinopolského koncilu. Tento koncil potvrdil nicejské vyznání víry a rozšířil je v učení o Duchu Svatém. Při homilii na Píseň písní se takto modlí k dobrému pastýři:
“Kde paseš, dobrý pastýři, ty, který bereš na ramena celé stádo? Jednou ovečkou je přece celá lidská přirozenost, kterou jsi vzal na svá ramena. Ukaž mi místo, které se zelená trávou, řekni, kde je voda k občerstvení, doveď mě na bohatou pastvu, zavolej mě jménem, abych slyšel tvůj hlas, vždyť jsem tvá ovečka. A skrze své slovo mi dej věčný život. Promluv ke mně, ty, jehož miluje má duše.
Ano, nazývám tě tak, protože tvé jméno je nad každé jiné jméno a žádná rozumná bytost je nemůže vyslovit ani postihnout. Neboť tvé jméno prozrazuje tvou dobrotu a vyjadřuje, že tobě patří můj život. Jak bych tě tedy nemiloval, když ty sis mne, přestože jsem duše tak černá, tolik zamiloval, že jsi za ovečky, které paseš, položil vlastní život? Větší lásku než tuto si už vůbec nelze představit, vždyť ty jsi vlastním životem zaplatil mou spásu.
Ukaž mi tedy, kde paseš, jak se praví v Písmu, abych našel spasitelnou pastvu, abych se nasytil nebeským pokrmem; vždyť kdo jej nejí, nemůže vejít do života. Až přiběhnu k tobě, prameni, napiji se božského nápoje, který z tebe prýští pro ty, kdo žízní: vyléváš přece vodu ze svého boku, kopí nám otevřelo tuto žílu a kdo z ní okusí, tomu se stane pramenem vody tryskající do života věčného.
A přivedeš-li mne na tuto pastvu, dáš mi také za poledne ulehnout. Když totiž pokojně usnu, spočinu ve světle, v němž není stínu. Poledne přece nezná vůbec žádný stín, když slunce svítí z vrcholu své dráhy, a tehdy ty dáváš odpočinout ovcím, kterým jsi dopřál pastvu, neboť své děti bereš s sebou na lože. Nikomu se však nebude moci dostat tohoto poledního odpočinutí, nestane-li se synem světla a synem dne. Zato kdo se vyhne temnotám, stejně těm večerním jako ranním, to jest všemu, čím začíná i končí zlo, tomu dá Slunce spravedlnosti u sebe v poledne spočinout.
Pověz mi tedy, říká ovečka, jak mám ulehnout a která cesta vede k polednímu odpočinutí. Abych se nikdy nevysmekla dobrému vedení tvé ruky a z neznalosti pravdy se nepřipojila k jiným stádům, která ty nepaseš. Říká to ze starostlivosti o krásu, které se jí od Boha dostalo, a touží se dovědět, jakým způsobem by jí její půvab mohl zůstat navěky.