Chování svatých je bezpečnou orientací. Vyčteme z nich plné respektování spravedlivých státních zákonů. Důležitější jsou pro ně zákony Boží. Skutky apoštolů 5,29: “Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.” To je zákon biblický, papežský a apoštolský. Mše svatá a adorace je to, co poslušně konali svatí jako nejdůležitější. To obsahuje II. vatikánský koncil v čl. 7: “Aby uskutečňoval tak velké dílo, je Kristus stále přítomen ve své Církvi, především v liturgických úkonech. Je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť „tentýž nyní přináší oběť skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži“, tak zejména pod eucharistickými způsobami. Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v Církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se Církev modlí a zpívá, jak to slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).” Sv. Bruno, dopis: “A tím, že zachováváte s veškerou obezřelostí a horlivostí pravou poslušnost, je zřejmé, že dovedete moudře sklízet z božských Písem to nejlahodnější životodárné ovoce.”
Sv. Vavřinec Justiniani: “V pekle je trestána jen zlá vůle. Proto kdo se poslušností zříká vlastní vůle nemůže přijít do pekla.” Sv. František Saleský: “Poslušnost je pokání rozumu.” Sv. Augustin, O manželském dobru: “…poslušnost je svým způsobem matkou všech ctností. Avšak proto tedy může být poslušnost bez panenství, protože panenství je podle rady, ne podle příkazu. Za poslušnost ovšem označuji tu ctnost, která je poslušna příkazů. Proto poslušnost příkazů zajisté může být bez panenství, ale bez čistoty být nemůže. K čistotě pak je zapotřebí nesmilnit, necizoložit, neposkvrnit se žádným nedovoleným obcováním. Ti, kdo toto nezachovávají, jednají proti příkazům Božím a proto jsou zbaveni ctnosti poslušnosti. Panenství však proto může být bez poslušnosti, protože žena, která uznala radu k panenství a střeží panenství, může opovrhovat přikázáními. Poznali jsme mnohé zasvěcené panny plné řečí, zvědavé, oddané opilství, hašteřivé, lakotné, pyšné. Ty všechny jsou proti přikázáním a jako samotná Eva hynou zločinem neposlušnosti. Proto nemá být dávána přednost pouze poslušné před neposlušnou, ale poslušnější vdané před méně poslušnou pannou. Pro tuto poslušnost byl onen otec, který nebyl bez manželky, připraven být bez jediného syna a usmrtit ho. Zaslouženě bych řekl jediného, o němž uslyšel od Pána: “Podle Izáka se bude nazývat tvé potomstvo” (Gen 21,12). čím spíše by poslechl, kdyby bylo řečeno, aby byl též bez manželky? Proto ne bez příčiny často žasneme, že někteří lidé obojího pohlaví, kteří se zdržují každého pohlavního styku, nedbale poslouchají to, co je přikázáno, když se tak zaníceně rozhodli neužívat to, co je dovoleno.” “Hněv Boží by nás zasáhl, kdybychom lidí poslouchali více než Boha.” “Poroučí-li něco jiného císař a něco jiného místodržitel, musíme poslechnout císaře. Poroučí-li něco jiného Bůh a něco jiného císař, musíme poslechnout Boha.” “Hřích dědičný to zavinil, že lidé sebe vzájemně musejí poslouchat.”

Sv. Bonaventura: “Poslušnost je obětování vlastní vůle.” “Poslušnost je klíč, který otevírá nebe.” “Kdo svých představených neposlouchá, podobá se ochromenému údu, jenž se na rozkaz hlavy hnout nechce.” Sv. Bernardin: “Poslušnost je lodí, po které se plavíme do přístavu věčné blaženosti.” “Bůh zavrhuje neposlušnost právě tak, jak penězoměnec nepřijme peníz, jenž není pravý.” Sv. Jan Chrystom: “Kam přišel hřích, tam je zničena svoboda a nastala poslušnost.” Sv. Filip Neri: “Poslušnost je nejlepší zápalnou obětí, kterou přinášíme Bohu na oltář svého srdce.” Sv. Řehoř Veliký: “Obětí se zabíjí cízí maso, poslušností vlastní vůle.” Sv. Izák syrský: “Všechny poslouchej v každém dobrém skutku. Nenásleduj pouze ziskuchtivce a peněz chtivé, kteří si zamilovali tento svět, aby se tvá poslušnost nestala dílem ďáblovým.” “Konáním jiných ctností bojujeme proti zlým duchům, poslušností nad nimi vítězíme.” “Poslušností se povznášime nad zlé duchy, kteří padli svou neposlušností.” “Poslušností se vštěpují duši ostatní ctnosti.” “Ctnosti nejsou ničím jiným než poslušností přikázání Božích.” Sv. František z Assisi: “Nemáme hledět na osobu, která poroučí, nýbrž na vůli Boží, jež se jeví v rozkazech představených.” Sv. Tomáš A. ST II-II,104: “Člověk je povinen poslouchat světské vládce v mezích řádu spravedlnosti.”
F. Ekert, Církev vítězná, sv. Alfons: “Na sklonku života svého byl ještě Alfons navštíven bolestnou zkouškou. Chtěje pro jistotu své milé družině ziskati také od světské vrchnosti ochranu, poslal do Neapole kněze Majona žádat za potvrzení řeholních stanov. Ale proticírkevním duchem načichlá vláda tamní zdráhala se tato Stolici papežskou schválená pravidla stvrditi, neučinili se v nich některé podstatné změny. I dovolil si vyslaný řeholník o své újmě, k této změně dáti svůj souhlas, a stanovy tou měrou zkomolené, byly od krále uznány. Toho zděsil se Alfons, avšak za nedlouho dožil se ještě horších věcí, Byltě v Římě nespravedlivě obžalován, jakoby sám byl onu neblahou změnu řeholních stanov způsobil, a papež Pius VI. byv nedobře poučen, zbavil svatého kmeta toho vši pravomoci v kongregaci. Potom sešla se generální schůze členů této kongregace, která vlastního původce řečené změny stanov z řehole vyloučila, a všecky představené řádu i samého generála sesadila. Tato rána zabolela sv. kmeta
Alfonsa, an viděl, že papež 1 vlastní jeho duchovní synové ho odsoudili, avšak za krátko nabyl mysli, těše se myšlenkou, že Bůh dobře ho zná a tuto zkoušku zajisté jen proto naň poslal, aby srdce jeho tím vroucněji k sobě připoutal. Uslyšev zprávu, že papež zbavil ho všech plnomocenství, zvolal opět: „Papež uznal tak; vůle papežova je vůli Boží. Buď Pán Bůh za to pochválen.“ A když Římská provincie kongregace nejsv. Vykupitele zvolila nového vrchního představeného, podrobil se mu Alfons pokorně.”