Sportovní bitvy bývají spojeny s nesportovním chováním. Stane se, že porážka fotbalového týmu vede jeho fanoušky k vandalismu. A někdy nevole přetrvává. Na Bílé hoře vojensky zvítězila katolická strana. Pro protikatolicky laděné osoby je to místo, kde se hojně hromadí negativní emoce. Mariánský sloup na Staroměstské náměstí byl svržen 3. listopadu. Došlo k němu v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu při příležitosti výročí bitvy bělohorské vrací průvodem z tohoto shromáždění. Přání je otcem myšlenky. To, že vůdci boje na Bílé hoře byli Němci nepomůže k odmítnutí tvrzení o boji za český národ. Ve skutečnosti na Bílé hoře proti sobě bojovali dva cizinci s svými vojsky a stoupenci žijícími na území Čech a Moravy. Katolická strana měla heslo: “Sancta Maria” - “Svatá Maria”. Vítězství připisované pomoci Panny Marie připomínala kaple vystavěná po bitvě na Bílé hoře mezi lety 1622–1624. Sloužila jako místo uložení ostatků vojáků, co nebyly řádně pohřbeny. V roce 1628 se začal stavět kostel na Bílé hoře. Myšlenka kostela s klášterem byla uskutečněna až v roce 1730.

Protestanté na Bílé hoře bojovali bez hesla. Bitvou na Bílé hoře začala třicetiletá válka. Počet obětí se odhaduje na 8 milionů osob. Poslední bitva této války byla v roce roce 1648. Tehdy se Praha hrdinně ubránila švédskému agresorovi. Odmítla tak návrat do stavu doby volby Fridricha Falckého, za niž bojovali Švédové. Z vděčnosti za hrdinnou obranu Prahy císař Ferdinand III. dal Praze roku 1648 do znaku ruku s mečem, která hájí otevřenou bránu proti vetřelcům. To je i dnes součástí znaku města. Tragédie Bílé hory a husitů je porážkou vnitřně podobná. Podle zásady poznáte je po ovoci nelze u husitů přijmout zlepšení země po mravní, ekonomické a kulturní stránce. Husity zavražděné osoby, zničené kostely a kláštery nesvědčí o náboženském rozkvětu. Zůstávají jen vojenské úspěchy husitů. Ty nejsou důvodem k tomu, aby se národ klaněl pomýlenému knězi Husovi a loupeživému lapkovi Žižkovi. Na začátku třetího tisíciletí vzniká islámský stát. Bojuje úspěšně hlavně v Sýrii. Jeho boj za “čistý” islám je podobný čištění země husity. Jeho stoupenci páchají teroristické útoky v Evropě.

Pokud by na Bílé hoře zvítězil protestantismus, tak by si země mravně, ekonomicky a kulturně nepomohla. To je dáno tím, jak vypadaly země bojujících panovníků po Bílé hoře. Přežívá falešný historický název “povstání českých stavů.” Ještě za života českého krále Matyáše II. byl Ferdinand II. byl korunován králem v roce 1617. Matyáš II. byl jeho bratranec a neměl potomky, Na generálním sněmu všech českých zemí byl 19. srpna 1619 Ferdinand II. sesazen a 26. srpna zvolen za krále Fridrich pátý(Falcký). V Řezně byl 28. srpna 1619 zvolen Ferdinand II. římským císařem. Na jednomyslné volbě se svým hlasem podílel i Fridrich. Z čistě politického hlediska sesadit legitimního krále, který zemi neškodil není moudré. Následný odboj proti tomu, kdo je říšský císař a má tak silnou pozici je nerozumné. O nerozumnosti svědčí i hledání spojenců: 5. července 1620 uzavřel nový český král Fridrich spojenectví i s tureckým sultánem Omarem II. Vypravil k němu koncem srpna poselstvo s dary v ceně 70 000 zlatých. Jeho tchán, anglický král Jakub I., syn Marie Stuartovny, ale protestantsky vychovaný se na svého zetě velmi horšil pro spojení s nevěřícími. “Jestliže je to pravda”, prohlásil, “pak se sám postaví proti vlastnímu zeti, a zemřu-li, budou mé kosti neseny v čele vojska, jež bude proti němu vypraveno.” Jakub I. se nedržel zásady: raději islám než katolicismus. V době této žádosti o islámskou pomoc lidé staletí věděli, jak islám dobývá Evropu. Roku 1526 zvítězilo osmanské vojsko u Moháče. Roku 1541 bylo Maďarsko z větší části pod vládou Turků. To se změnilo až po bitvě u Vídně 1683. Uhry začaly být bez turecké nadvlády, jež trvala 158 let. Katedrála pražská se dočkala od kalvínského protestantismu největšího poničení v dějinách. Většina uměleckých památek od Karla IV. a jeho nástupců byla zničena 22-24. prosince 1619. Rozhořčení katolíků bylo veliké. Bitva na Bílé hoře netrvala ani dvě hodiny.

Po vyhrané bitvě na Bílé hoře 201 českých pánů projevilo lítost nad vzpourou a poddalo se císaři. Vůdce odboje proti Ferdinandu II. Thurn, Fels a Hohenlohe uprchli do ciziny. V roce 1621 bylo 27 hlavních vůdců popraveno. Protestantský saský kurfiřt dal k soudu do Prahy dopravit Ondřeje Šlika zadrženého na hranicích. Značně mylné je označovat skupinu 27 popravených za české pány. K panskému stavu náleželi jen tři odsouzenci. Většinově šlo o nevýznamné měšťany. Prokazatelně pět osob bylo německé národnosti. Před soudem vypovídali německy i tři “češi”. Rozsudek podepsal německy Jesenius. Popraven byl i katolík Diviš Černín z Chudenic. Na Moravě bylo k smrti odsouzeno 20 osob. Kardinál Dietrichštejn jako správce Moravy vymohl na císaři milost, a tak nikdo nebyl popraven. Chování Habsburků po Bílé hoře nevybočuje z postupů po státních převratech. Ve srovnání s chováním královny Alžběty v Anglii a krále Gustava Vasy ve Švédsku vůči katolíkům je postup Ferdinanda II. v následné rekatolizaci umírněnější.

Pražská defenestrace roku 1618 neukazuje vůli protestantů šetřit odpůrce. Pozoruhodné je, že všichni tři přežili pád z druhého patra pražského hradu. Martinic při pádu stihl vykřiknout: „Jesu, Maria, miserere mei!“ Jeden ze stavů reagoval slovy: „Schválně, jestli mu ta jeho Marie pomůže.“ Když se poté podíval z okna do příkopu a viděl Martinice živého, zvolal: „U všech svatých! Ona mu pomohla!“ Událost nechal namalovat defenestrovaný Slavata na obraz. Je na hradě v Jindřichově Hradci. Slavatův erb je ve Staré Boleslavi nad kaplí jim financovaná. Příčina defenestrace byla nevole se zavřením kostelů postavených na církevní půdě v Broumově a Hrobech. V Hrobech věc dal k soudu arcibiskup a evangelíci nabídli zboření kostela. Učinili tak ve třech dnech roku 1617. Toto je mylně posunováno do rekatolizace po roce 1620 a přisuzováno katolíkům. V článku jsou nejvíce užity informace z církevních dějin od profesorů Jaroslava Kadlece a Bohumila Zlámala. Odkazují na prameny jako Blažej Ráček anebo A.Neumann s citací Josefa Kalouska: “V této srdcervoucí tragédii nadarmo se ohlížíme po tragickém hrdinovi, jenž by vzbuzoval naši nezkalenou soustrast. Na straně českých protestantů kromě Budovce není téměř člověka, který by obstál před soudem veřejné mravopočestnosti, a před soudem politiky odsoudili se všichni.” To, že výklad dějin tvoří lidé účelově z pozic osobních zájmů platí. Pokud se někdo upřímně snaží o takový výklad, co obstojí na Posledním soudu před Bohem, tak je nejlepší základ pro objektivitu. To je ideál světců, který husité s protestanty nesdílí.