Evangelium sv. Matouše 23,8-10: “Vy však si nedávejte říkat ‘mistr’, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘otec’, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‘učitel’, jenom jeden je váš Učitel ‒ Kristus.”
V souladu s těmito slovy evangelia sv. František bratrství lidí zakotvuje v Bohu. V závěru svého života píše: Ve jménu Pána Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Všem věřícím křesťanům, klerikům i laikům, mužům i ženám, všem, kdo žijí na celém světě bratr František, jejich služebník a podřízený, nabízí poslušnost a úctu, pravý pokoj z nebe a upřímnou lásku v Pánu. Protože jsem služebníkem všech, jsem vázán všem sloužit a poskytovat vonná slova svého Pána. Proto když jsem v duchu zvážil, že pro nemoc a slabost svého těla nemohu osobně navštěvovat jednotlivé osoby, rozhodl jsem se tímto dopisem a prostřednictvím poslů vám zprostředkovat slova našeho Pána Ježíše Krista, který je Slovo Otce, a slova Ducha Svatého, která jsou duch a život.

Toto Slovo Otce, tak důstojné, tak svaté a slavné, zvěstoval nejvyšší Otec z nebe skrze svatého Gabriela, svého anděla, do lůna svaté a slavné Panny Marie, z jejího lůna přijalo opravdové tělo našeho lidství i naší křehkosti. A ten, ačkoliv byl bohatý nade všechno, chtěl si sám ve světě, spolu se svou matkou, nejblaženější Pannou, vyvolit chudobu. A před svým utrpením slavil Velikonoce se svými učedníky, vzal chléb, vzdal díky, požehnal, rozlámal a řekl: Vezměte a jezte, toto je mé tělo. A vzal kalich a řekl: Toto je má krev nové smlouvy, která se za vás a za mnohé prolévá na odpuštění hříchů. Potom se modlil k Otci a říkal: Otče, je-li to možné, ať mě mine tento kalich. A jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Přece však vložil svou vůli do vůle Otce a řekl: Otče, ať se stane tvá vůle; ne jak já chci, ale jak chceš ty.

Vůle jeho Otce byla taková, aby jeho požehnaný a slavný Syn, kterého nám dal a který se pro nás narodil, sám sebe skrze svou vlastní krev přinesl jako smírnou oběť na oltáři kříže; ne kvůli sobě, skrze něhož všechno povstalo, ale pro naše hříchy, a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích. A chce, abychom skrze něho byli všichni spaseni a abychom ho přijímali čistým srdcem a čistým tělem. Ale je málo těch, kteří ho chtějí přijímat a skrze něho být zachráněni, ačkoliv jeho jho netlačí a jeho břemeno netíží.

Ti, kdo nechtějí okusit, jak milý je Pán, a milují temnotu více než světlo a nechtějí plnit Boží přikázání, jsou zlořečení; o těch říká prorok: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání. Ale jak blažení a požehnaní jsou ti, kteří milují Boha a činí tak, jak říká sám Pán v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou myslí a svého bližního jako sám sebe. Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, protože on sám si to nade všechno přál, když řekl: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Všichni totiž, kteří ho uctívají, mají ho uctívat v duchu pravdy. Chvalme ho a modleme se k němu ve dne i v noci slovy: Otče náš, jenž jsi na nebesích, protože se máme stále modlit a neochabovat. Musíme také vyznávat knězi všechny své hříchy; a přijímejme od něho tělo a krev Pána Ježíše Krista. Kdo nejí jeho tělo a nepije jeho krev, nemůže vejít do Božího království. Ať však jí a pije tak, aby toho byl hoden, protože kdo nehodně přijímá, jí a pije si odsouzení, když tělo Páně nerozeznává, to znamená, že nerozlišuje.

Přinášejme dále ovoce hodné pokání. A milujme své bližní jako sebe samotné. Pokud snad je někdo nechce milovat jako sám sebe, ať jim alespoň nepůsobí zlo, ale činí dobro. Ti, kdo přijali moc soudit druhé, ať ji vykonávají milosrdně, tak jako oni sami chtějí obdržet milosrdenství od Pána. Neboť soud bez milosrdenství bude pro ty, kdo neprokázali milosrdenství. Proto mějme lásku a pokoru; a dávejme almužny, protože ty smývají z duše nečistoty hříchů. Lidé totiž ztratí všechno to, co zanechají na tomto světě; ale odnášejí si s sebou mzdu lásky a almužny, které rozdali, a za ty budou od Pána odměněni a náležitě jim odplatí. Máme se také postit a zdržovat se neřestí a hříchů i nadbytku v jídle i pití a být katolíci. Také máme často navštěvovat kostely a ctít duchovní a vážit si jich, ani ne tak kvůli nim samým, jestliže jsou hříšníky, ale pro jejich službu a vysluhování nejsvětějšího těla a krve Krista, které proměňují na oltáři a přijímají a ostatním je podávají. A všichni buďme pevně přesvědčeni, že nikdo nemůže být spasen jinak než skrze svatá slova a krev našeho Pána Ježíše Krista, která klerici pronášejí, hlásají a jimi slouží. A jen oni mají takto sloužit a nikdo jiný. Zvláště pak řeholníci, kteří se zřekli světa, jsou zavázáni konat více a větší skutky, ale toto neopomíjet.

Máme mít v nenávisti naše těla s neřestmi a hříchy, neboť Pán v evangeliu říká: Všechny špatnosti, neřesti a hříchy vycházejí ze srdce. Máme milovat své nepřátele a činit dobře těm, kdo nás nenávidí. Máme zachovávat přikázání a rady našeho Pána Ježíše Krista. Máme také zapírat sami sebe a podřídit svá těla jhu služebnosti a svaté poslušnosti, jak to každý slíbil Pánu. A žádný člověk ať není pod poslušností zavázán poslouchat někoho ve věci, kde se páchá přestupek nebo hřích. Komu však je svěřena poslušnost a je považován za většího, ať je jako menší a je služebníkem ostatních bratří. A k jednotlivým svým bratřím ať je milosrdný a koná tak, jak by chtěl sám, aby se jednalo s ním v podobném případě. Ať se nehněvá na bratra pro jeho provinění, ale s veškerou trpělivostí a pokorou ať ho laskavě napomene a podepře ho.Nemáme být moudří a rozumní podle těla, ale spíše máme být prostí, pokorní a čistí. Mějme svá těla v opovržení a za hanebná, protože všichni skrze svou vinu jsme bídní a zkažení, páchnoucí a červi, jak říká Pán skrze proroka: Já však jsem červ a ne člověk, hanba lidstva, odvržený lidem. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom byli nad ostatními, ale spíše máme být služebníky a podřízenými každému lidskému stvoření kvůli Bohu.

Na všech mužích a ženách, kteří toto budou činit a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně a učiní si u nich příbytek a domov. A budou dětmi nebeského Otce, jehož skutky činí. A jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista. Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu Svatém je věrná duše spojena s Ježíšem Kristem. Bratry pak jsme, když konáme vůli jeho Otce, který je v nebesích; matkami jsme, když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle díky lásce a čistému a upřímnému svědomí, rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor. Jak svaté, slavné a veliké je mít Otce v nebesích! Jak svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné je mít Snoubence! Jak je svaté a milé, příjemné, pokorné, pokojné, sladké a láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a Syna, který položil svůj život za své ovce a modlil se za nás k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal. Otče, všichni, které jsi mi ve světě dal, byli tvoji a mně jsi je dal. A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal; prosím za ně a ne za svět; požehnej jim a posvěť je. Pro ně se posvěcuji, aby i oni byli posvěceni v jednotě, jako jsme i my. A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu v tvém království. Tomu pak, který toho tolik snesl kvůli nám, tolik dobrého učinil a v budoucnu učiní, všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, v moři i v hlubinách, ať vzdává Bohu chválu, slávu, čest a dobrořečení, protože on je naší pevností i sílou, on jediný je dobrý, jediný nejvyšší, jediný všemohoucí, obdivuhodný, slavný a jediný svatý, chvályhodný a velebený na nekonečné věky věků. Amen.

Ale všichni ti, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a páchají neřesti a hříchy, kdo kráčejí, vedeni zlou žádostivostí a špatnými touhami, a nezachovávají to, co slíbili, a tělesně slouží světu a žádostmi těla, péčí a starostlivostí o tento svět a péčí o tento život, jsou oklamáni ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky činí, jsou slepí, protože nevidí pravé světlo - našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce; o nich je řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích. Vidí, poznávají, vědí a konají zlo; a vědomě tak ztrácejí duše. Pohleďte, slepí, oklamaní našimi nepřáteli, totiž tělem, světem a ďáblem, že tělu je příjemné konat hřích a trpké sloužit Bohu, neboť všechna zla, neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu. A nic nemáte v tomto světě ani v budoucím. Myslíte, že na dlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a neznáte je. Tělo slábne, smrt se blíží, přicházejí příbuzní a přátelé a říkají: „Rozděl svůj majetek. Hle, jeho manželka a děti, příbuzní a přátelé předstírají pláč. Pohlédne na ně a uvidí je plakat, je pohnut špatným podnětem; uvažuje v duchu a pak říká: „Hle, svou duši i tělo, vše, co mám, dávám do vašich rukou.“

Vskutku prokletý je takový člověk, který svěřuje a vydává svou duši i tělo a vše, co má, do takových rukou. O tom říká Pán skrze proroka: Prokletý člověk, který důvěřuje v člověka. Hned se starají, aby přišel kněz. Kněz mu říká: „Chceš činit pokání za všechny své hříchy?“ Odpovídá: „Chci.“ „Chceš napravit spáchané viny a těm lidem, které jsi oklamal a podvedl, nakolik můžeš, dát náhradu ze svého majetku?“ Odpovídá: „Ne.“ A kněz říká: „Proč ne?“ „Protože jsem všechno svěřil do rukou příbuzných a přátel.“ A začíná ztrácet řeč, a tak onen ubožák umírá. Ale ať vědí všichni, že kdekoliv a jakkoliv umírá člověk ve smrtelném hříchu bez zadostiučinění, a může dát zadostiučinění, ale nečiní to, ďábel vyrve jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a trápení, jaké nikdo nemůže poznat, jen ten, kdo to prožívá. A všechno nadání, moc i poznání, které si myslel, že má, bude mu vzato. A svůj majetek zanechá příbuzným a přátelům a ti si ho vezmou a rozdělí a pak řeknou: „Ať je prokleta jeho duše, protože nám mohl dát víc a nahromadit víc, než nahromadil.“ Tělo sežerou červi; a tak hyne tělo i duše v tomto krátkém čase a půjde do pekla, kde se bude trápit bez konce.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Já, bratr František, váš menší služebník, vás prosím a zapřísahám v lásce, kterou je Bůh, s touhou políbit vaše nohy, abyste tato i jiná slova našeho Pána Ježíše Krista s pokorou a láskou přijímali, konali a zachovávali. A všem mužům i ženám, kteří je laskavě přijmou, pochopí a předají svým příkladem druhým, a pokud v nich vytrvají až do konce, ať žehná Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.”

Dopis sv. Františka má nadčasovou hodnotu. Pro přítomnou dobu a pro sebe z něj měj užitek a vezmi si jej k srdci.