Mimořádným ctitelem sv. Michaela byl sv. František z Assisi. Sv. Bonaventura píše v Životopise sv. Františka: “Dva roky předtím než odevzdal svého ducha nebi, byl řízením Boží prozřetelnosti po rozličných námahách vyveden do samoty na vyvýšené místo, které se nazývá hora La Verna. Když tam podle obvyklého zvyku začal čtyřicetidenní půst k poctě svatého archanděla Michaela, byl naplněn hojněji než obvykle sladkostí nebeské kontemplace, roznícen ještě vroucnějším plamenem nebeských přání a začal zakoušet hojnost vlévání darů nebeské inspirace.” Stigmatizovaný otec Pio je věrný syn sv. Františka z Assisi. Je mu podobný stigmaty i úctou k sv. Michaelovi. Věřící posílal k sv. Michaelovi na Gargano. Hora sv. Anděla je název místa na poloostrově Gargano. Leží v Apulii v italské provincii Foggia. Ročně toto místo navštíví okolo dvou milionů lidí. Další informace jsou nejvíce z knihy P. Jan Bogacki Průvodce po kostele sv. Michaela na hoře Gargano.

Podle písemných pramenů se v roce 490 doneslo jednomu bohatému statkáři ze Sipontu, že se mu zaběhl nejkrásnější býk z jeho stáda, pasoucího se v oblasti pohoří Gargano. Jeho majiteli se ho podařilo po dlouhém hledání najít až u vchodu do jeskyně na vrcholu hory, před nímž býk klečel. V návalu hněvu na neposlušné zvíře vystřelil z luku, avšak šíp se nevysvětlitelným způsobem vrátil zpět a poranil střelce. Zděšený statkář o všem zpravil místního biskupa sv. Vavřince, jenž nařídil tři dny modlitby a pokání. Navečer třetího dne se biskupovi zjevil sv. Michael a řekl mu: „Já jsem Michael Archanděl a stojím stále před Boží tváří. Tato jeskyně mi je zasvěcena; já sám jsem jejím strážcem… Tam, kde se skála otvírá, budou odpuštěny lidské hříchy… Modlitby, které zde budete vznášet k Bohu, budou vyslyšeny. Běž na horu a vyhraď tuto jeskyni křesťanskému kultu.“ Dva roky po těchto událostech oblehli Siponto Germáni vedení Odoakerem. Biskup vydal opět příkaz k třídenní kajícnosti za záchranu města. Třetího dne se mu ukázal sv. Michael Archanděl a předpověděl rychlé vítězství nad nepřítelem. Povzbuzeni tímto příslibem obyvatelé Sipontu nedlouho nato 29. září 492 nepřítele porazili. Během boje se zvedla prudká bouře a písek zárověň s kroupami zasypal barbary tak, že se dali na útěk. Až toto vítězství přimělo sv. Vavřince k vykonání toho, co po něm sv. Michael požadoval při prvním zjevení. Dne 8. května 493 se biskup se všemi obyvateli Sipontu vydal na horu Gargano, kde všichni zaslechli podivuhodný andělský zpěv vycházející z útrob jeskyně, kterou se chystal posvětit. Polekaný sv. Vavřinec se rozhodl požádat o radu papeže sv. Gelasia, který potvrdil pravost zjevení. A tehdy, roku 493, se sv. Michael zjevil sv. Vavřincovi znovu. Oznámil mu: „Zanech svých úmyslů ohledně posvěcení jeskyně. Já jsem si tuto jeskyni vybral za své sídlo a sám jsem si ji spolu se svými anděly posvětil. Najdeš v ní znamení na skále a můj obraz, oltář, pallium a kříž. Vy jen vejděte do jeskyně a pomodlete se. Nazítří pak služte pro lid mši svatou a uvidíte, jak já sám světím tento chrám.“ Během biskupského procesí k novému kostelu se nad jejich hlavami vznášeli orli. Na místě samotném pak přesně podle Archandělových slov našel sv. Vavřinec kamenný oltář přikrytý šarlatovou látkou a na něm stojící kříž. Opodál ve skále byla otištěna dětská šlépěj. Na znamení úcty zde sv. Vavřinec odsloužil mši svatou. Stalo se tak 29. září 493. Jeskyně byla nazvána Nebeská bazilika. Jde o jediný křesťanský chrám na světě, jež nebyl posvěcen člověkem.

8. květen a 29.září jsou liturgické svátky sv. Michaela v tradiční liturgii. V této liturgii se při užití kadidla vzývá sv. Michael: “Skrze přímluvu svatého Michaela, stojícího po pravici oltáře, kadidlo toto k poctě své Bůh požehnej a jako vůni líbeznou přijmi. Skrze…” V bibli je o sv. Michaelovi ve Starém zákoně u proroka Daniela 12,1-2: “V té době povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.” V Apokalypse sv. Jana 12,7-9: “Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak ‒ starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země ‒ byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.”

V roce 590, když v Římě řádil mor, papež Řehoř Veliký konal za jeho odvrácení prosebné průvody. Nad Hadriánovým mauzoleem se zjevil sv. Michael, který na znamení konce epidemie schovával meč do pochvy. Dodnes se užívá přejmenování Andělský hrad. Na vrcholu je z r. 1753 bronzová socha archanděla Michaela, chystajícího se zasunout meč. Sv. Řehoř Veliký v homilii 34 na evangelium učí: “Michael znamená “Kdo jako Bůh?”, Gabriel “Bůh ukázal svou sílu”, Rafael “Bůh uzdravil”. A kdykoli se v něčem zvlášť projevuje podivuhodná moc, uvádí se, že je poslán Michael, aby se poznalo podle skutku i podle jména, že nikdo nemůže vykonat, co může vykonat svou mocí Bůh. Proto se také uvádí, že onen dávný nepřítel, který se ve své pýše chtěl podobat Bohu a řekl: Vystoupím na nebesa, nad hvězdy nebe vyvýším svůj trůn, budu podobný Nejvyššímu, bude na konci světa jen s vlastními silami, dříve než propadne konečnému trestu, bojovat s archandělem Michaelem, jak je řečeno skrze Jana: Nastal boj, Michael se dal do boje.”

Po třech starověkých zjeveních sv. Michaela na hoře Gargano je další z roku 1656. Na území Itálie se rozšířila morová epidemie a místní biskup Alfons Pucinelli vzýval sv. Archanděla Michaela o pomoc. Do rukou sochy vložil modlitbu za všechny obyvatele města. Za svítání 22. září se mu Archanděl zjevil během jeho modlitby v biskupské rezidenci. Přikázal mu posvětit a rozdat kameny z jeskyně s vyrytým křížem a písmeny AM. Ti, kteří měli tyto kameny a chovali je s náležitou úctou, epidemii přežili. Na poděkování za tento zázrak nařídil biskup zhotovit před svou rezidencí sloup se sochou sv. Michaela. Stojí dodnes a nese nápis: „Knížeti andělů, Vítězi nad morem, Patronu a Strážci, věnujeme tento památník jako projev nekonečné vděčnosti. Alfonso Pucinelli. 1656. Kolem jeskyně na Gargano začaly postupně růst budovy, které později daly vzniknout městu Monte Sant’ Angelo – „Hora sv. Anděla”. Mezi poutníky, kteří sem připutovali, bylo mnoho císařů, králů a především světců: Anselm, Bernard, Vilém, František z Assisi, Brigita, Bona, Alfons z Liguori, Gerard. Z papežů: Galasius I., Lev IX., Urban II., Alexandr III., Řehoř X., Celestin V., Jan XXIII. (jako kardinál), Jan Pavel II.

V roce 1920 byla v litoměřické diecézi založena farářem Alfrédem Pattlochem Kongregace svatého Michaela. Chtěla zamezit rozšiřování a působení protináboženského tisku a nahradit ho podle možnosti tiskem katolickým.

Blahoslavený Bronislaw Markiewicz vstoupil do salesiánské kongregace a do rukou jejího zakladatele sv. Jana Boska složil věčné sliby. Do Polska se vrátil jako první salesián. Později odešel ze salesiánské kongregace a s pomocí diecézního biskupa založil dvě kongregace zaměřené na práci s mládeží, jejichž patronem je sv. Archanděl Michael. Zemřel krátce před oficiálním uznáním mužské větve, 29. září 1921, tehdejším krakovským arcibiskupem, kard. Adamem Stefanem Sapiehou. Úcta k sv. Michaeli ochránci Církve je stálá. Je klíčem jak odhalit např. falešného sv. Františka, který je zneužit jako ctitel všeho možného, jen ne sv. Michaela.

Papež Lev XIII. vzhledem k protikatolickým snahám nařídil po mši sv. modlitbu ke sv. Michaelovi. Chtěl úctu k sv. Michaelovi zintenzívnit. Tato byla v naivním pokoncilním naladění značně opuštěna. Pro vážnost situace je oprávněně obnovována.

Na přímluvu sv. Michaela rozněť v nás Pane oheň své lásky a plamen svého milování. Amen.