K čemu nás smysly vedou? Lze se setkat s názorem: “Pro mě platí jen to, co vidím.” Zrak se tak stává nejvyšší autoritou. A co člověk slepý? Pro něj nic neplatí? Jak došel člověk k tomu, že užívá brýle, mikroskopy a dalekohledy? Došel k tomu svým rozumem, kterým napravuje chyby zraku a zdokonaluje jej. Z toho, co člověk poznává smysly dělá závěry přesahující jejich poznání. Již dítě svými: “Proč?” směřuje k překročení své smyslnosti. Ten, kdo toto odmítá chce zůstat na úrovni zvířete. Zvíře nemá rozum, neptá se “proč?” a žije jen podle svých smyslů. Malý a žádný zájem o filosofii a náboženství je nejen u zvířat. Je i u lidí. Jde o mravní provinění.

Již ve Starém zákoně čteme v knize Moudrosti 13,1-5: “Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele.”

V Novém zákoně apoštol Pavel píše v listu Římanům 1,18-22: “ Bůh dává z nebe jasně najevo svůj hněv při každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří svou nespravedlností překážejí pravdě. Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh (sám) zjevil. Co je totiž u něho neviditelné ‒ jeho věčná moc a jeho božské bytí ‒ to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nelze omluvit. Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli, že jsou mudrci, a zatím se stali blázny.” Schopnost poznat Boha rozumem je součástí učení I. Vatikánského koncilu.

Evangelista Matouš 13,15: “Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.‘”
Skutky apoštolů 28,27: “Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je pak neuzdravím.‘”
Prorok Izaiáš 6,9-13: “On pak pravil: „Jdi a pověz tomuto lidu: Poslouchejte dobře, ale nerozumějte; dívejte se vytrvale, ale nepoznávejte! Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi mu uši, zalep mu oči, ať očima nevidí, ať ušima neslyší, ať srdcem nechápe, aby se neobrátil a neuzdravil!“ Tu jsem řekl: „Na jak dlouho, Pane?“ Odpověděl: „Dokud nebudou města zpustošena, bez obyvatel, domy bez lidí a země zanechána pustá.“ Hospodin z ní odvede lidi daleko, takže bude v zemi veliká spoušť.I když v ní zbude jen desetina, znovu bude zničena jako terebin.”

Ignác z Loyoly dbalý těchto biblických výstrah má ve svých duchovních cvičeních o vedení smyslů. Je zařazeno do pátého nazírání druhého týdne: “ Po modlitbě přípravné a trojí průpravě prospívá vedení patera smyslů obrazivosti prvním a druhým nazíráním tímto způsobem. První bod je, vidět zrakem obrazivosti osoby a při tom rozjímat a nazírat jednotlivě na jejich okolnosti a čerpat z toho pohledu nějaký prospěch. Druhý, slyšet sluchem, co mluví nebo mohou mluvit, a obraceje to na sebe samého, čerpat z toho nějaký prospěch. Třetí, čichat a okoušet čichem a chutí neskončenou líbeznost a lahodu Božství, duše a jejich ctností a všeho (ostatního), podle toho, jaká je osoba, na kterou nazírá, obracet to na sebe samého a čerpat z toho prospěch. Čtvrtý, dotýkat se hmatem, jako na příklad objímat a líbat místa, kam ty osoby stoupají a kde sedají, vždy se snahou čerpat z toho prospěch. Zakončit rozmluvou jako v prvním a druhém nazírání a Otčenášem.” Využít smyslových vjemů a přinést duchovní prospěch ve vztahu k Bohu je princip křesťanského umění. Výraznější je v baroku. Ve čtvrté poznámce o vedení patera smyslů je: “…vzbudit touhu, lépe poznat poznat věčné Slovo vtělené, abych mu lépe sloužil a lépe je následoval.”

Ve svátostech smysly poznávané je znamením Boží milosti, která je ke spáse nutná. Zůstat jen u smyslů je pohanské. Napomáhají fotky, videa a televizní přednosy k získání Boží milosti? Nepotlačuje důraz na hygienu bohopoctu? Z hlediska hygieny se nejvíce umývají ruce jako největší vstup infekce. Není z toho závěr, že podávání na ruku je méně hygienické než do úst? Jak čelit nebezpečí povrchnosti? Příklad je Panna Marie. Místo televizního přenosu mše s papežem by raději šla na pořádně slouženou mši svatou. Nejen při mši sv. užívala všech svých smyslů s myšlenkou na Boha.

Na koncilu v Efesu dostala titul Bohorodička. To, jakého ducha měli koncilní otcové sněmu v Efesu dokládají slova sv. Teofil ma tomto sněmu: “Jako se obdivujeme nejlepším umělcům, kteří ukazují svoje umění ne pouze v drahocenných hmotách, ale berou nezřídka i bezcenné bláto a nesouvislou zemi, aby ukázali schopnost ve svém oboru a mnohem více jsou chváleni, tak nejlepší umělec ze všech, Slovo Boží, přišel k nám a nevzal nějakou vzácnou hmotu nebeského těla, nýbrž v blátě ukázal velikost svého umění.”

Cyrilometodějský kancionál ke svátosti nemocných poučuje: “ Smysly člověka mají sloužit k životu ctnostnému a mají si také zasloužit nebe; protože však skrze ně vnikaly do duše hříchy, kněz maže svatým olejem jednotlivá čidla a říká: Skrze toto svaté pomazání a své předobrotivé milosrdenství odpustiž tobě Pán, čím ses prohřešil zrakem, sluchem, čichem, chutí a řečí, hmatem a chůzí.” Proto ještě než dojde k pomazání nemocných prosím: “Ve svém předobrotivém milosrdenství odpusť mi Pane, čím jsem se prohřešil zrakem, sluchem, čichem, chutí a řečí, hmatem a chůzí. Amen.”