Patron kněží v duchovní správě je sv. Jan Maria Vianney. Za tohoto patrona jej prohlásil Pius XI. roku 1929. Po jeho svatořečení roku 1925 je v misálu modlitba: “Všemohoucí a milosrdný Bože, jenž jsi svatého Jana Marii učinil obdivuhodným horlivostí pastýřskou a zápalem pro ustavičnou modlitbu a pokání, dej, prosíme, abychom jeho příkladem a na jeho přímluvu dovedli získávat pro Krista duše bratří a s nimi dosáhnout věčné slávy. Skrze…”

Svatý Jan Maria Vianney strávil většinu času svého 44 let trvajícho kněžského života ve zpovědnici a před svatostánkem. Zachovala se jeho kázání. O pokání: “Bez pokání a lítosti, bez konání dobrých skutků je těžké vytrvat v Boží lásce. Jako je oddech potřebný pro život lidský, tak je pokání nezbytné pro život křesťanský. Jestliže chceme, aby bylo naše tělo podřízeno duši a duše Bohu, pak se musíme umrtvovat fyzicky i duchovně.”

O svaté zpovědi: “Od samého začátku existence svaté církve Otcové učili, že jestliže chce někdo přijmout rozhřešení, musí mít nejprve odpor k hříchu a pevné předsevzetí napravit se. Jenom lidé, kteří se nekají, mohou nazvat odmítnutí rozhřešení v tomto případě zbytečnou tvrdostí. Co vychází z rozhřešení nenapravených kajícníků? Celý řetěz svatokrádeží!”

O modlitbě: Myslete na to, děti moje, že poklad křesťana není na zemi, ale v nebi. Naše myšlení má tedy směřovat tam, kde je náš poklad. Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi. Modlitba není nic jiného než sjednocení s Bohem. Kdo má srdce čisté a spojené s Bohem, cítí v sobě balzám, sladkost, která ho naplňuje rozkoší; obklopuje ho podivuhodné světlo. V tomto důvěrném sjednocení jsou Bůh a duše jako dva dohromady slité kusy vosku; nelze je už rozdělit. Toto spojení Boha s jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí, jež nelze pochopit. Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své dobrotě dovolil, abychom s ním rozmlouvali. Naše modlitba je kadidlem, které přijímá s největším zalíbením. Děti moje, vaše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha. Modlitba nám dává předtuchu nebe, sestupuje k nám kousek ráje. Nikdy nás neponechá bez sladkosti; vylévá se do duše jako med a osladí všechno. Strasti se při dobré modlitbě rozplynou jako sníh na slunci. Modlitba působí, že čas plyne velice rychle a tak příjemně, že ani nepozorujeme jeho trvání. Poslyšte, když jsem byl farářem v Bresse a když byli jednou skoro všichni moji kolegové nemocní, musel jsem konat dlouhé cesty, a přitom jsem se modlil k Pánu Bohu; a ujišťuji vás, že se mi nikdy nezdála cesta dlouhá.
Někteří lidé se hluboce pohrouží do modlitby jako ryba do vody, protože jsou zcela oddáni Pánu Bohu. V jejich srdci není žádná přehrada. Jak mám rád takové velkodušné duše! Svatý František z Assisi a svatá Koleta viděli našeho Pána a rozmlouvali s ním, jako my spolu rozmlouváme.
My však často přijdeme do kostela a nevíme, co máme dělat nebo oč máme prosit. A přece ví každý velmi dobře, když k někomu jde, proč tam jde. Ale někteří dokonce jako by Pánu Bohu říkali: „Chci ti přednést pár slov, abych měl od tebe pokoj…“. Často myslím na to, že když se přijdeme poklonit Pánu, dosáhli bychom všeho, oč žádáme, kdybychom ho o to prosili opravdu s živou vírou a čistým srdcem.”

Sv. Jan Maria Vianney nezažil při uživání misálu žádnou změnu učiněnou papežem. Kněží 20. století zažili jak misál Jana ẌXIII. přenesl svátek Jana Marie Vianney na 8. srpen. Misál Pavla VI. jej přenesl na 4. srpen a ve vstupní modlitbě vynechal “Maria”, “modlitba” a “pokání.” Modlitbu a pokání hlásají mariánská zjevení 19. století, v němž žil farář arský. Hlásají je v jeho rodné zemi Francii v Paříži, Ru de Bac 1830, v La Salettě 1846 a Lurdech 1858. Rok po zjevení Panny Marie v Lurdech sv. Jan Maria příkladně žijící evangeliu a tím i pravá mariánská zjevení umírá.

Panna Maria ve Fatimě zjevuje lidstvu pravdu o pekle, o němž patron kněží kázal: “Jestliže se nebudeme modlit, přijdeme do pekla.” “Když je člověk zavržen, tak si za to může sám, protože nechtěl spolupracovat s Boží milostí a zneužil svobodnou vůli.” “Opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství se pro mnohé stalo důvodem zatracení.” “Tanec je provaz, jímž stáhne satan nejvíc duší do pekla.” “Tak dlouho nebudou lidé věřit v peklo, až do něj padnou.” “A tak rozum osvícený vírou musí uznat, že zavržení a trápení křesťana bude mnohem větší a těžší než trápení nevěřícího a modloslužebníka. Tak učí církevní Otcové.” “Mnozí ztratili víru a vidí peklo teprve až do něho vcházejí.” Svatý Jane Maria Vianney, hlásající všechny pravdy víry, oroduj za nás.