Rozdělení lidí na muže a ženy je dáno přírodou. Není v něm nic špatného. Rozdílnost muže a ženy se má sjednotit zvláště v manželství v jednotu chtěnou Bohem. “Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!” Po těchto slovech evangelista Lukáš pokračuje v 12,50-53:” V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Pán Ježíš lidi nerozděluje, ale lidi rozděluje odmítání a špatné přijetí jeho učení. Rozdělení začínají, ale nekončí v manželství a rodině. Přenáší se do farností.

Apoštol Pavel píše do Korinta, I Kor 11,18-32: “Nemohu chválit, že když se scházíte, je to spíše ke škodě než k užitku. Předně slyším, že když se shromažďujete v církevní obci, oddělujete se jedni od druhých, a zčásti tomu věřím. Nedá se tomu vyhnout, že mezi vámi dojde i k rozštěpení. Tak se aspoň ukáže, kteří z vás jsou opravdu dobří. Když se tedy scházíte, už to není večeře, jak ji ustanovil Pán. Každý si totiž bere, co si přinesl k jídlu, takže potom jeden má hlad, a druhý je napilý. Copak nemáte dost domů, kde byste se mohli najíst a napít? Či pohrdáte církevní obcí Boží, že zahanbujete ty, kdo nic nemají? Co vám na to mám říci? Pochválit vás? V tomhle vás chválit nemohu. Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku“.Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení. Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých a mnoho jich už umřelo. Kdybychom se sami správně posuzovali, nebyli bychom trestáni. Ale když nás Pán trestá, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem.”

Mít v pořádku manželství a rodinu je základ pro Církev a stát. Spořádanou farnost nemohou vytvořit lidé s nepořádky v manželství a rodině! Apoštol Pavel napsal Timoteovi,5,8: “Když se někdo nestará o svoje lidi, a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.” V I Tim 3,5 klade otázku: “Jestliže někdo nedovede spravovat svou domácnost, jak se bude moci starat o Boží obec?” V I Tim 3,12: “Jáhnové mají být jenom jednou ženatí, mají umět držet v pořádku svoje děti a vůbec vlastní domácnost.” Angažovanost bez příkladu v manželství a rodině vede k problémům! Chvályhodné je, když nám může sv. Ignác napsat jako začátkem II. století Magnesijským: “Když jsem poznal, jak je dokonale v Bohu uspořádaná vaše láska, s radostí jsem se rozhodl ve víře Ježíše Krista k vám promluvit. Vyznamenán nejvznešenějším jménem, v okovech, které nosím, chválím církve a vyprošuji jim spojení s tělem i duchem Ježíše Krista, který je navždycky náš život, sjednocení ve víře a lásce, kterou nic nepřevyšuje, a nejvíc sjednocení s Ježíšem a Otcem. V něm, když odoláme a vyhneme se zpupnosti vládce tohoto světa, dosáhneme Boha.”

Jan 6,64-71: “Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“Ježíš jim na to řekl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel. Tím myslel Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten totiž, jeden ze Dvanácti, ho měl zradit.” Pána Ježíše zrazují ti, kdo jeho “tvrdou” eucharistickou řeč změkčují a podobně změkčují Boží požadavky na manželství z Mt 19,6: “Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
Na nápravu bolestných rozdělení můžeme pamatovat modlitbou postcommunia sedmé neděle po Duchu Svatém.: “Tvé hojivé působení, Pane, nechť nás i milostivě vyprostí od našich zvráceností i dovede k tomu, co jest pravé. Skrze…”