“Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!” Toto napsal apoštol Pavel Galaťanům 5,15. Nepodařilo se žít jako v Jeruzalémě, kde podle Skutků apoštolů 4,32: “Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.” Lékem na roztržky je shoda smýšlení. Tak to je v listu do Korinta I Kor 1,10-11: “Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte.”

Za jednotu se modlil Pána Ježíš před svou smrtí, Jan 17,22-23: “A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.”

K stejnému smýšlení vybízí list Efesanům 4,1-6: “Povzbuzuji vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.”

V listu Filipanům je o stejném smýšlení, 2,1-2: “Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti,dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude (všechny) pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Upřesnění o jaké stejné smýšlení má jít je v II Tim 2,22: “Prchej před žádostmi mládí. Usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj v jednotě s těmi, kdo s čistým srdcem vzývají Pána.”

Nejednota smýšlení přechází v nejednotu a spory v mluvení a skutcích. Proč se divit tomu že není jednota v Církvi a státě, když není ani v rodinách? Prorok Malachiáš kárá ve Starém zákoně manžele 2,15: “Nezpůsobil Bůh, že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí!”

V kapitole listu Galaťanům, z níž je úvod tohoto článku je v 5,19-23: “K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon.”

Zmíněné skutky těla svědčí o nevěrohodném křesťanství, jehož počátek je ve smýšlení a ovoce Ducha Svatého bylo, je a bude mezi křesťany, co byli jedno srdce a jedna duše. Ne nadarmo začíná úkon kajícnosti ze mše svaté “často hřeším myšlením.”