Co čekat od Ducha Svatého? Mezi odpovědi patří: usvědčování ze hříchu. Je závěr ze slov Krista Pána z Janova evengelia 16,7-8: “Ale já vám říkám
pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. A on, až přijde,
usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu.” To, že vzývání Ducha Svatého za účelem usvědčování ze hříchu je velmi zanedbané potvrzují
slova Pia XII. citovaná Janem Pavlem II. v čl. 18 Reconciliatio a Paenitentia: “Hříchem tohoto věku je ztráta vědomí hříchu.” Dnešní člověk mnohdy místo uznání hříchu vykonáním svaté zpovědi raději jde za psychologem se svými “problémy.”

Sv. Kateřina Sienská, Dialog 33: „Učedníci a všichni ostatní, kteří z nich vzešli, když jejich prostřednictvím následovali pravdu, nepřestávají svět obžalovávat podnes. Toto je trvalá obžaloba světa, kterou vyslovuji prostřednictvím svatého Písma a svých služebníků.“ Apoštol Pavel běduje v II Kor 12,21: “Bojím se, až zase přijdu, aby mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti.” Sv. Řehoř V., homilie 31: “Kdykoli tedy někoho káráme z jeho hříchu, jako bychom okopávali neplodný strom, jak si toho vyžaduje obdělávání půdy.”

Zanedbávání obžalovovávání světa napravují mariánská zjevení. Sv. Bernardeta v Lurdech sděluje příkaz Panny Marie, aby všichni konali pokání z hříchů. Fatima prostřednictvím malých dětí připomíná katastrofické důsledky hříchu pro život pozemský a zvláště věčný. Tyto požadavky jsou v souladu s křesťanským Východem a liturgií řeckou: “Bráno nebeská, Panno Neposkvrněná, prosbami svými otevři mi bránu milosrdenství a vymoz mi přístup do zamčeného ráje: Panno Bohorodičko, rodem dcero Evina, milostí však Matko Kristova, ty prostá všeho hříchu, uveď mne tam, kam hřích přístupu nemá.”

Duchu Svatý usvědčuj mne z mých hříchů a pomáhej mi je s tvou milostí napravit!