Letošní rok přináší výročí 400. let od mučednické smrti sv. Jana Sarkandra. Historik Jaroslav Kadlec v druhém dílu Přehledu českých církevních dějin píše: “Když se roku 1619 přidala k povstání Morava, nastaly i tam katolíkům těžké chvíle. Jezuité byli vyhnáni, kardinál Dietrichštejn navždy ze země vypovězen, olomoučtí kanovníci oloupeni, vyhnáni nebo uvězněni, dóm vypleněn, domininikáni, františkáni a minorité vyhnáni, kapucíni uvězněni, statky kláštera hradišťského a zábrdovického zabrány a mniši rozprášeni a též kapitula brněnská byla rozehnána.

Nejkrutější muka podstoupil holešovický farář Jan Sarkander. Polský král Zikmund III. Vasa poslal svému švagrovi Ferdinandovi II. na pomoc několik tisíc lehké kozácké jízdy. Vojáci, zvaní po polském válečníku Alexandru Lisowském lisovčíci, po cestě přepadávali hrady a městečka a oddávali se bezuzdému loupení. Sarkander chtěl svou osadu těchto hrůz ušetřit, proto vyšel kozákům, když se 5. února 1620 blížili k Holešovu, vstříc v čele eucharistického průvodu. Divocí vojáci, když viděli katolického kněze nesoucího oltářní svátost, seskočili z koní, poklonili se a Holešovu se vyhnuli. Moravští stavové z toho pojali proti Sarkandrovi podezření, že předcházejího roku v Polsku o vypravení kozáků vyjednával. Ve skutečnosti tuto záležitost vyřídil generál Michal Althan, kdežto Sarkander byl v Čenstochové na pouti. Sarkander byl zatčen a 13.,14. a 18. února 1620 v Olomouci vyslýchán, při druhém, třetím a čtvrtém výslechu s užitím práva útrpného. Městský soudce Jan Scintilla, jediný katolík z desetičlenné vyšetřující komise, o tom později učinil podrobný zápis.

Na Sarkandrovi byli vymáhány výpovědi o sesazeném moravském hejtmanovi Ladislavu z Lobkovic, bratrovi nejvyššího kancléře Zdeňka z Lobkovic a patronovi holešovského kostela. Sarkander byl Ladislavovým zpovědníkem a člen vyšetřující komíse mu položil otázku: “Ty nevíš, jaké pikle se kuly? Co ti nepověděl tvůj pán ve zpovědi?” Na to Sarkander prohlásil, že mu ve zpovědi nebylo nic svěřeno, ale že je stejně vázán zpovědním tajemstvím a nic prozradit nemůže. Následkem nelidského mučení Sarkander 17. března 1620 v žaláři zemřel. Do posledního dne se modlil breviář, a maje ruce vymknuty z kloubů, obracel si listy v knize jazykem.”

V roce 1859 jej papež Pius IX. prohlásil za blahoslaveného a v roce 1995 Jan Pavel II. za svatého. Není těžké ze smrti sv. Jana Sarkandra domyslel, jak důležitá ja svatá zpověd. Vykonat si ji alespoň 1x za rok je přikázáno Církví každému katolickém křesťanu.