V době po II. Vatikánském koncilu je hlavní směrnicí to, co obsahují koncilní texty. Z konstituce o liturgii (SC) čl.4: “Posvátný sněm věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka Církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo i stejnou úctu a že chce, aby byly v budoucnu zachovávány a všemožně podporovány.” Buď s neznalosti nebo neposlušnosti je zde stav, kdy je tradiční liturgie konaná do vydání misálu Pavla VI. omezována a zakazována! Uvedená citace je prakticky nepřítomna v hlásání o mši svaté.

V dopisu biskupům ze 7.7. 2007 k Motu proprio o užívání liturgie před rokem 1970 Benedikt XVI. píše: “Zprávy a soudy, činěné bez dostatečných informací způsobily nemalý zmatek… rád bych soustředil pozornost na fakt, že tento Misál nebyl nikdy právně zrušen a v důsledku toho zůstal v zásadě vždycky povolen.” “Mezi jedním a druhým vydáním Římského Misálu není žádný protiklad. V dějinách Liturgie je růst a pokrok, ale žádný zlom. Co bylo posvátné pro předcházející generace, zůstává posvátným a velkým i pro nás, a nemůže být znenadání zcela zakázáno nebo dokonce pokládáno za škodlivé. Všem přinese dobro, bude-li uchováno bohatství, které vyrostlo ve víře a modlitbě Církve, a dá-li se mu správné místo.”

Summorum pontificum Benedikta XVI. ze 7.7.2007 čl. 2: “Při mších slavených bez účasti lidu může kterýkoli kněz latinského obřadu, ať světský nebo řeholní, užívat buď římský misál vydaný blahoslaveným papežem Janem XXIII. v roce 1962, nebo římský misál vyhlášený papežem Pavlem VI. v roce 1970, a to v kterýkoli den vyjma Velikonoční triduum. K takovému slavení podle jednoho či druhého misálu nepotřebuje kněz žádné povolení, ani Apoštolského stolce, ani svého ordináře.”

Čl. 4: “K slavení mše svaté, jak je uvedeno v čl. 2, mohou mít přístup, při zachování všeho, co je podle práva třeba, i věřící, kteří si to z vlastních pohnutek přejí.”

Dekret o kněžské službě II.VK čl. 8: “Proto je velmi důležité, aby si všichni kněží, diecézní i řeholní, navzájem pomáhali, aby byli vždy spolupracovníky pravdy.” Misál Pavla VI., mše sv. Zeleného čtvrtku s obnovou kněžských závazků: “Chcete být z lásky k lidem nezištnými a věrnými rozdavateli Božích tajemství, především těla a krve Páně a chcete poctivě učit pravdu, jako Ježíš, náš Mistr a Pán? Kněží: Ano.”

Ke konání tradiční liturgie stačí uplatňování pravdy a spravedlnosti. Její praktikování není postaveno na dobrovolném milosrdentví toho, kdo ji povoluje. Odmítání oprávněných žádostí o tradiční liturgii přivodilo již mnoho nevole. Uvedené směrnice jsou věcným základem pro smýšlení, slova a skutky.