Liturgie obsahuje úryvky s Písma svatého, za něž Bohu děkujeme. Děkujeme za poučení pro naše poznání a pro zaměření své vůle. Z tradiční liturgie byla NOM obřadem vypuštěna mše sv. k zabránění úmrtnosti a moru. Má tuto vstupní modlitbu: “Bože, jenž nechceš smrt, nýbrž pokání hříšníků, shlédni milostivě na svůj lid, jenž se k tobě vrací, abys, jelikož ti oddaně slouží, metly svého hněvu od něho milostivě vzdálil. Skrze…” Následuje čtení z II. Král 24,15 a 25: “V oněch dnech seslal Hospodin mor na Izraele od jitra až do ustanoveného času, a zemřelo z lidu od Danu až do Bersaby sedmdesát tisíc mužů. Když však vztáhl Anděl Hospodinův ruku svou na Jerusalem, aby jej hubil, slitoval se Hospodin nad soužením a řekl Andělu bijícímu lid: Dosti, zadrž teď už ruku svou: Byl pak Anděl Hospodinův u humna Areuny Jebudského. Když viděl David Anděla an bije lid, řekl Hospodinu: Já jsem ten, kdo zhřešil; já jsem nesprávně učinil: tito, kteří jsou jako ovce, co učinili? Nechť obrátí se, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého. Toho dne přišel Prorok Gad k Davidovi a řekl mu: Jdi nahoru a vystav oltář Hospodina na humně Areuny Jebudského. David tedy šel podle Gadovy řeči, kterou mu byl přikázal Hospodin. A vystavěl tam Hospodinovi oltář, a přinesl celopaly, jakož i pokojné oběti; Hospodin pak se slitoval nad zemí a přestala rána v Izraeli.”

Otevřeme-li bibli, tak na počátku Starého zákona je v Exodu, 7-12.kap., popis egyptských ran. Katechismus kardinála Tomáška uvádí faraona jako příklad hříchu proti Duchu Svatému: mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání. Možnost opakování egyptských ran a jiných pohrom je v Deuteronomiu 28,15-68:

Nebudeš-li však naslouchat hlasu Hospodina, svého Boha, nebudeš-li dbát na všechna jeho přikázání a nařízení, která ti dnes ukládám, a jednat podle nich, dopadnou na tebe a stihnou tě všechny tyto kletby:

Proklet budeš ve městě, proklet budeš i na poli. Proklet bude tvůj koš i tvá díže. Proklet bude plod tvého lůna, plod tvé půdy, mláďata tvého skotu i přírůstek tvého bravu. Proklet budeš, když se budeš vracet, a proklet budeš, když budeš odcházet.Hospodin na tebe pošle prokletí, zmatek a zmar ve všem, čeho dosáhneš svým přičiněním a co budeš dělat, dokud nebudeš zničen a dokud rychle nevyhyneš za své zlé skutky, kterými jsi mě opustil.Hospodin tě stihne morem, dokud tě nevyhladí ze země, kterou přicházíš obsadit.Hospodin tě potrestá úbytěmi, horečkou, záněty, zápaly, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš.Nebe nad tvou hlavou bude měděné, země pod tebou bude železná.Místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach; budou se na tebe snášet z nebe, dokud nebudeš zničen.

Hospodin tě vydá tvým nepřátelům, takže budeš od nich poražen. Jednou cestou proti nim vytáhneš a sedmi cestami budeš před nimi utíkat. Budeš výstražným příkladem všem královstvím země.Tvá mrtvola se stane potravou všem nebeským ptákům a pozemským zvířatům, nikdo je neodežene.

Hospodin tě postihne egyptskými vředy, nádory, svrabem a prašivinou, které nebudeš umět vyléčit. Hospodin tě postihne šílenstvím, slepotou a pomatením mysli.

V poledne budeš tápat, jako tápe slepý ve tmě. Na svých cestách nebudeš mít úspěch, po všechny dny budeš utlačován a zneužíván. Nikdo tě nezachrání.

Zasnoubíš se s ženou, ale jiný muž s ní bude ležet. Postavíš dům, ale nebudeš v něm bydlet. Založíš vinici, ale nebudeš z ní sklízet.

Tvůj býk bude před tebou poražen, ale jíst z něho nebudeš. Tvůj osel bude odveden a už se k tobě nevrátí. Tvůj brav bude vydán tvým nepřátelům. Nikdo ti nepomůže.

Tvoji synové a tvé dcery budou vydáni cizímu národu. Uvidíš to, budeš po nich toužit po celé dny, ale ničeho nedosáhneš.Plody tvé půdy a celou tvou úrodu spotřebuje lid, který jsi neznal. Po všechny dny budeš jen utlačován a vykořisťován.

Zešílíš z toho, co uvidíš.Na kolenou a na stehnech, od chodidel až po hlavu tě Hospodin postihne zlými vředy, které nebudeš umět vyléčit.

Hospodin nechá odvést tebe i tvého krále, kterého nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové. Tam budeš sloužit jiným bohům, dřevu a kameni.Staneš se postrachem, předmětem úsloví a posměšků pro všechny národy, mezi které tě Hospodin nechá odvléci.

Mnoho osiva zaseješ na poli, ale málo sklidíš, protože to ožerou kobylky. Budeš zakládat a obdělávat vinice, ale nebudeš pít ani ukládat víno, protože to sežerou červi.

Na celém svém území budeš mít olivy, ale olejem se nepomažeš, protože tvé olivy opadají.Zplodíš syny a dcery, ale nebudou ti náležet, protože půjdou do zajetí.Všechny tvé stromy a plody tvé půdy napadne hmyz.Přistěhovalec, který je u tebe, se bude nad tebe stále víc povyšovat, ty však budeš klesat stále níž.
Poskytne ti půjčku, ty mu však nebudeš moci půjčit. On bude v popředí, kdežto ty v pozadí.Stihnou tě všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a doléhat na tebe, až té zničí, protože jsi nenaslouchal hlasu Hospodina, svého Boha, a nedbal jsi na jeho přikázání a nařízení, která ti uložil.

Navždy budou znamením a divém na tobě i na tvém potomstvu.Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem za nadbytek všeho,
budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, v nahotě a nedostatku všeho. Vloží ti na šíji železné jho, dokud tě nezahladí.

Zdaleka, od končin země na tebe Hospodin přivede národ, jako přilétá orel, národ, jehož jazyku nebudeš rozumět,krutý národ, který se neohlíží­ na starce a nezná slitování s dítětem. Bude jíst plod tvého dobytka i plod tvé půdy, dokud nebudeš zničen. Nenechá ti obilí, víno ani olej, mláďata tvého skotu ani přírůstek tvého bravu, dokud tě nevyhladí.

Oblehne tě ve všech tvých městech, dokud nepadnou tvé vysoké hradby a opevnění, na něž spoléháš v celé své zemi. Oblehne tě ve všech tvých městech, po celé tvé zemi, kterou ti daroval Hospodin, tvůj Bůh. V obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel, budeš jíst plod svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti daroval Hospodin, tvůj Bůh.

Změkčilý a zhýčkaný muž mezi vámi se bude nepřejícně dívat na svého bratra, na svou ženu a na děti, které mu ještě zbyly, aby nemusel někomu z nich dát z masa svých dětí, které pojídá, neboť by mu nezůstalo nic v obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých městech.

Změkčilá a zhýčkaná žena, která se pro zhýčkanost a změkčilost nepokusila ani postavit na nohy, se bude nepřejícně dívat na svého muže, na svého syna a na svou dceru,na plodové lůžko, která vyšlo mezi jejíma nohama, na své děti, které porodí. Potají je sní z nedostatku všeho v obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých městech. Nebudeš-li dbát na všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, jednat podle nich a bát se tohoto slavného a úctyhodného jména, jména Hospodina, svého Boha, postihne Hospodin mimořádným způsobem tebe i tvé potomstvo: velikými a úpornými ranami, zlými a úpornými nemocemi.

Znovu proti tobě obrátí všechny egyptské nákazy, kterých se bojíš, ale které na tobě ulpí, i všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona. Hospodin tě jimi postihne, dokud nebudeš zničen. Budete ponecháni v malém počtu, místo toho, aby vás bylo mnoho jako hvězd na nebi, protože jsi nenaslouchal hlasu Hospodina, svého Boha. A podobně jako Hospodin nad vámi jásal, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak Hospodin nad vámi zajásá, až vás bude vyhlazovat a hubit. Budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit.

Hospodin tě rozptýlí mezi všechny národy od jednoho konce země ke druhému. Tam budeš sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu a kameni.Mezi těmi národy si nedopřeješ odpočinku, nebude úlevy pro chodidla tvých nohou. Hospodin ti tam dá rozechvělé srdce, slábnoucí zrak a utrápenou duší. Tvůj život bude viset na vlásku, budeš se bát dnem i nocí, nebudeš si jist svým životem.

Ráno řekneš: ‘Kéž by byl večer!’ a večer řekneš: ‘Kéž by bylo ráno!’ pro hrůzu, která bude děsit tvé srdce, a pro to, co uvidí tvé oči.
Hospodin tě vrátí na lodích do Egypta – cestou, o které jsem ti řekl, že už ji víckrát neuvidíš. Tam se budete nabízet na prodej svým nepřátelům za otroky a otrokyně, ale nikdo vás nekoupí.

Apoštol Jan napsal v Novém zákoně: “Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska” (I Jan 4,7). Stejný apoštol Jan v Apokalypse píše o Božích trestech. Předpovídá chování podobné faraonovu. Apokalypsa 9,20-21: “Ale ostatní lidé, kteří na tyto rány nezašli, (přesto) se neodvrátili pokáním od (svých model), které si udělali vlastníma rukama, a nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou ani vidět, ani slyšet, ani chodit. Nenechali svého vraždění ani čarování ani smilnění ani krádeží.” Nový zákon končí Apokalypsou takto: “Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize. Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše buď se všemi!”

Svatý Karel Boromejský podává svaté přijímání v Milánu v době moru

Kromě Písma svatého je poučení z dějin Církve. Ve starověku se zastavil v Římě mor po kajících iniciativách papeže Řehoře Velikého. Izidor Vondruška v životopisech svatých popisuje, jak jednal sv. Karel Boromejský v Miláně po Tridentském koncilu: “V neděle a svátky kněží podávali Tělo Páně zbožným věřícím na prahu domů. Mši svatou sloužili na oltářích, jež kardinál dal postavit na ulicích města, aby nemocní hledíce z oken posilněni a povzbuzeni byli k důvěře v Boha. Když mor neustával, kardinál nařídil pobožnost a kající průvod. Popelem posypáni brali se účastníci z chrámu do chrámu, bosi dva a dva, majíce ruce k modlitbě pozdviženy, v čele kardinál Karel bos, provaz na hrdle, těžký kříž na ramenou. A hned poté se věnoval dílu samaritánskému. Zvláště si připouštěl osud opuštěných dítek. Přibývalo jich. Staral se o ně otcovsky. Ani na osiřelá nemluvňata nezapomínal; dal je kojit kozím mlékem. Jeho vytrvalé prosby a příklad nadchly posléze i jistý počet mužů, kteří se věnovali službě nemocným. Karel byl neúnavný v lásce k bližnímu a na sebe zapomínal. Kdysi přišel pozdě večer domů a žádal si chleba a vody. Ale sluha mu donesl pouze vody. Chleba nebylo v celém paláci. Brzy poté nalezl dobrodince, jenž znaje šlechetnost Karlovu, daroval mu 10.000 dukátů pro chudé. Konečně na začátku roku 1577 mor přestal. Od moru zemřelo asi 25.000 lidí, mezi nimi 150 kněží. Karel zůstal řízením Božím bez pohromy. Na poděkování Bohu za odvrácenou metlu uspořádal Karel slavné bohoslužby a průvody a nabádal lid, aby z vděčnosti k Bohu byl pilen křesťanského, ctnostného života. Tehdy lid velebil Karla a nazýval jej “zachráncem města” a “otcem vlasti.”