Text liturgie Testamentum D.N. Jesu Christi uvádí ve své knize O mši svaté biskup Kupka a píše “vzácná tato památka, která dle tvrzení vydavatelova podává obraz církevní kázně a liturgie prvních dvou staletí.” Z liturgicky hlásené církevní kázně jsou podněty pro zpytování svědomí: “Po kázání čili homilii provolává jáhen: “Povstaňme; Každý znej své místo. Katechumeni ať odejdou. Hleďte, ať nikdo nečistý, ať nikdo nedbalý. Vzhůru očí srdcí vašich. Andělé patří. Hleďte, kdo nemá důvěry, ať odejde. Svornou myslí úpěnlivě prosme. Ať žádný cizoložník, ať nikdo ve hněvu. Je-li někdo otrokem hříchu, ať odejde. Hleďte jako synové světla prosme. Úpěnlivě prosme Pána Boha a Spasitele Ježíše Krista.”… Po udělení pokoje má nastati veliké ticho, načež jáhen k lidu takto provolává: “K nebesům srdce vaše. Má-li někdo záští na bližního, ať se smíří. Má-li na svědomí nevěru, ať se přizná. Nezachovává-li někdo přikázání, ať odejde. Klesl-li někdo do hříchu, ať se tím netají, neslušno jest se tajiti. Má-li kdo mysl chorou, ať nepřistupuje. Je-li někdo poskvrněn, není-li pevný, ať ustoupí. Nezachovává-li někdo přikázání Ježíšova, ať odejde. Opovrhuje-li kdo proroky, ať se odloučí. Ať se uchová od hněvu Jednorozeného. Neopovrhujme křížem. Prchejme před hrozbami. Máme vidoucího Otce světel se Synem a máme anděly, kteří na nás patří. Hleďte na sebe samy, abyste nechovali záští na své bližní. Hleďte, aby nikdo v hněvu nebyl. Bůh vidí. Vzhůru srdce vaše, abyste obětovali ku prospěchu života a svatosti. Moudrostí Boží přijměme milost, jež je nám dána.”

Účastníci této liturgie neznají jen otázkou: “Chodí do kostela?” Z výzev liturgie ví o vyloučení nepokřtěného a toho, kdo byť pokřtěný opouští křesťanskou víru a mravy. Proč místo zavádění podávání na ruku zdůvodňovaného starokřesťanskou dobou se nejprve nezavedla víra a mravy starokřesťanů?

Z III. století jsou Apoštolské konstituce. Mají modlitbu za ty, kdo po zpytování svědomí nastoupili cestu pokání: “Všemohoucí, věčný Bože, vládce nade vším, stvořiteli a řediteli všeho, jenž jsi člověka skrze Krista učinil ozdobou světa a zákon mu dal vrozený i napsaný, aby dle zákona žil jako rozumný tvor, a jenž jsi mu, když zhřešil, podal svou dobrotu, jako pobídku k pokání, shlédni na ty, kteří šíji těla i duše kloní před Tebou, protože nechceš smrt hříšníka, nýbrž pokání jeho, aby se obrátil od cesty své zlé a živ byl. Jenž jsi přijal pokání Ninivských, jenž chceš, aby všichni lidé byli spaseni a k poznání pravdy přišli, kterýž jsi s otcovským smilováním přijal Syna, jenž zahubil život svůj v pokání, přijmi i nyní pokání svých prosebníků, protože není nikdo, kdo by proti Tobě nehřešil, neboť jestliže bys ohled bral na nepravosti, Pane, Pane, kdo obstojí? Neboť u Tebe je smilování, a opět vřaď je do své svaté Církve v dřívější důstojnosti a hodnosti skrze Krista i Boha i Spasitele našeho, skrze něhož Tobě sláva a klanění se ve svatém Duchu až navěky. Amen. A diakon řekne: Odejděte kající.”