Svět není jen místem radosti a naděje, ale i smutku a zoufalství. Svět není jen místem lásky a víry, ale i místem nenávisti a nevěry. Důvody proč světu nevěřit vysvětluje text písně Matěje Václava Šteyera z Kancionálu roku 1683:
“Člověče nevěř světu, neb se stále mění nevěř mu víc než květu, v němž stálosti není. Květ jenž nyní krásný jest, zvadne a zahyne a všeliká světa čest
v krátkém čase mine.
Nevěř své spanilosti, nevěř příliš kráse, ani nevěř zdatnosti, již máš v tomto čase; ta spanilost ta krása, pověst tvé zdatnosti, jsou jako květ a řasa
,míjejí v rychlosti.
Nespoléhej se na to, že ti štěstí kvete, bohatství, stříbro, zlato, snadno tě zaplete; i kdyby lidé mnozí velmi tě chválili, i to se změní brzy,
mnozí to zkusili.
Vše má smrt ve své moci, co na světě žije, nelze před ní utéci, všechno zachvacuje; nic proti ní neplatí vojenské nástroje, musí se jí poddati
všecky lidské zbroje.
Neobměkčí ji slzy, úplatek, výřečnost, přijde pro tebe brzy a půjdeš na věčnost. To vše, člověče, zpytuj a na paměti měj, sám nad sebou se slituj,
Boha se nespouštěj.”
Hymnus Člověče nevěř světu se modlí v posledním týdnu církevního roku v českém vydání pokoncilního breviáře. V tomto breviáři se modlí i z Die irae o křesťanském opuštění světa. Dies irae, “Den hněvu” je ze třináctého století od františkána Tomáše z Celano. Je součástí tradiční liturgie za zemřelé. Latinský a český text Schallerova misálku:
Dies iræ! dies illa Solvet sæclum in favilla: Teste David cum Sibylla!
Onen den, den hněvu lkavý zruší čas, dým vzejde tmavý, David, Sibylla tak praví.
Quantus tremor est futurus,Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus!
Strašné chvění, bázeň hrozná. Až se tvorstvo Soudci přizná, jenž hned řeší vše pozná.
Tuba, mirum spargens sonum Per sepulchra regionum, Coget omnes ante thronum.
Zní hlas trouby divně duně,volá spáče v hrobu lůně,Pán, kde sedí na svém trůně.
Mors stupebit, et natura, Cum resurget creatura, Iudicanti responsura.
Smrt a příroda tu trnou, když se těla z hrobu k Soudci hrnou, každý s hříšnou skvrnou.
Liber scriptus proferetur,In quo totum continetur,Unde mundus iudicetur.
Přinesena psaná kniha, je v ní všecka hříchů tíha, z ní pak Soudce viny stíhá.
Iudex ergo cum sedebit,Quidquid latet, apparebit: Nil inultum remanebit.
Soudce zasedat až bude, zjeví se, co skryto všude. Bez pomsty zda něco zbude?
Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus,Cum vix iustus sit securus?
Co mám, běda, promluviti? Obhájcem kdo má mi býti, když i dobrý hrůzu cítí?
Rex tremendæ maiestatis,Qui salvandos salvas gratis,Salva me, fons pietatis.
Hrůzné Velebnosti Králi! Spasiž, kdož si spásy přáli. Spas mne, Lásky zdroji stálý!
Recordare, Iesu pie,Quod sum causa tuæ viæ:Ne me perdas illa die.
Vzpomeň si, ó, Jesu milý, žes šel pro mne k svému cíli. Nezatrať mne v oné chvíli!
Quærens me, sedisti lassus:Redemisti Crucem passus:Tantus labor non sit cassus.
Klesl’s, hledaje mne, znaven. Pro mne byl kůl Kříže vstaven. Nebuď čin ten plodů zbaven!
Iuste iudex ultionis,Donum fac remissionisAnte diem rationis.
Soudce pomsty spravedlivé, dej dar odpuštění dříve, nežli sečteš viny křivé!
Ingemisco, tamquam reus:Culpa rubet vultus meus: Supplicanti parce, Deus.
Sténám pod vinami svými, líce hříchy rumění mi. Slituj se nad vzdechy mými!
Qui Mariam absolvisti,Et latronem exaudisti, Mihi quoque spem dedisti.
Marii dal’s rozhřešení, lotr hříšníkem již není, já též čekám vykoupení.
Preces meæ non sunt dignæ:Sed tu bonus fac benigne, Ne perenni cremer igne.
Nehodně tě prosím, Pane,dobrotou však tvou se stane: kol mne oheň nezaplane.
Inter oves locum præsta,Et ab hædis me sequestra,Statuens in parte dextra.
Rač mne mezi ovce vzíti, od kozlů mne odděliti, dej mi po pravici dlíti.
Confutatis maledictis,Flammis acribus addictis: Voca me cum benedictis.
Až se zachvějí kdys klatí, že je ostrý plamen schvátí, rač mne k sobě povolati!
Oro supplex et acclinis, Cor contritum quasi cinis: Gere curam mei finis.
Duše prosí, lká, se rmoutí, v popel mé se srdce hroutí, rač smrt dobrou poskytnouti!
Lacrimosa dies illa, qua resurget ex favilla iudicandus homo reus.
Slzavým dnem bude, Pane, o němž viník k Soudu vstane z hrobového svého lože!
Huic ergo parce, Deus: Pie Jesu Domine, dona eis requiem. Amen.
Tohoto pak šetři, Bože! Milý Pane Ježíši, dej jim odpočinutí! Amen.