Svobodu upřesňuje tato otázka: “Chcete žít ve svobodě dětí Božích a zříkáte se proto hříchu?” Kdo na tuto otázku z Obřadů křtu z r. 1971 dobře odpovídá dnes? Je to snadnější za liberalismu s jeho relativismem a sekularismem než za totality komunismu? Nadčasový vzor svobody Božích dětí je u Panny Marie. Je to vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Podobný příklad máme skrze světce. Je řada lidí nepokřtěných, co ano Bohu neřekli. Je dost osob pokřtěných, co ano Bohu popřeli pácháním hříchu. Zříkání se hříchu se děje pokáním. Je to návrat z pomýlené svobody ve hříchu ke svobodě dětí Božích. Děti Boží mají různý věk a volají: “Otče náš.” Mají zájem posvětit Boží jméno, budovat Boží království, podřizovat se Boží vůli, být vděčný za jídlo, přijímat a dávat odpuštění, varovat se pokušení a zbavovat se Zlého. Pán Ježíš je Pravda a učí svobodě v pravdě, Jan 8,31-32: “Židům, kteří v něho uvěřili, Ježíš řekl: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Apoštol Petr ve svém listě, I Petr 2,16 píše: „Jednejte jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.“ Apoštol Pavel píše v listu Filipanům 3,18-20: „Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista.“

Důsledky odmítání Boha popisuje list Římanům 1,20-32: “Co je totiž u něho neviditelné ‒ jeho věčná moc a jeho božské bytí ‒ to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nelze omluvit. Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli, že jsou mudrci, a zatím se stali blázny, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tělo. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klaněli se mu místo Stvořiteli. Ten ať je velebený navěky! Amen. Proto je Bůh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozený styk za protipřirozený a podobně i muži nechali přirozeného styku se ženou a vzplanuli náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži, a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění. A protože se nesnažili poznat Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů, takže se dopouštěli věcí ošklivých. Jsou plní kdejaké špatnosti a ničemnosti, chamtivosti a zloby, jsou samá závist, vražda, nesvár, lest, zlomyslnost. Pomlouvají, na cti utrhají, Boha mají v nenávisti, urážejí druhé, jsou nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, vzpurní vůči rodičům, tupí, věrolomní, bezcitní, nemilosrdní. Oni sice znají Boží ustanovení, že zasluhuje smrti ten, kdo se dopouští takových věcí. Přesto však nejenže to dělají sami, nýbrž i schvalují, když to dělají druzí.”

Sv. Kateřina S., Dialog 51: “Svobodná vůle je spjata s citem, a proto ho podněcuje, jak se mu zlíbí, buď podle světla rozumu, nebo proti němu. Váš rozum je spjat se mnou, pakliže ho ode mne svobodná vůle neoddělí neuspořádanou láskou. Kromě toho je ve vašem nitru zvrácený zákon, který neustále bojuje proti duchu. Jako byste byli rozděleni vedví: na smyslnost a rozum.” Lev XIII., Libertas praestantissimum “Po vzoru Lucifera, který vyřkl rouhavá slova ´Nebudu sloužit´, usilují mnozí pod jménem svobody o absolutní bezuzdost.” Blahosl. Tomáš Kempenský, Následování Krista I,21: “Opravdové svobody a pravé radosti není leč v bázní Boží spolu s dobrým svědomím.”

Sv. Řehoř Veliký v homilii 39: “Je jasno - a nemůžeme to popříti, nýbrž svobodně to vyznáváme - že kníže tohoto světa má u nás mnohé pohledávky; v čas naší smrti však se nás již nemůže zmocnit, protože jsme se stali údy toho, u něhož nemá co pohledávat. Co však pomůže, že se sjednocujeme s Vykupitelem, jestliže se od něho odlučujeme mravy? Sám zajisté praví: Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského. (Mt 7; 21.) K pravé víře je tedy třeba připojiti pravé skutky.”

F. Ekert v Církev vítězná o sv. Kvido: “Kvido šetřil velmi bedlivě a přisně všech řeholních předpisů a naléhal, aby i všickni duchovní bratři jeho svědomitě povinnosti svoje vykonávali. Jsa milovník pořádku, rozvrhl si veškeren čas dle jistého řádu. Určitou hodinu věnoval modlitbě, jinou rozjímáni, jinou službám.Božím; v ustanovený
čas přesně vstával a zasedal ku stolu, a každodenně věnoval rovněž určitou dobu světským záležitostem řádu svého. Od pořádku toho neustupoval nikdy, a zejména neuchyloval se nikdy od stanoveného řádu, dle něhož v klášteře konaly se modlitby a služby Boží,”

V každé liturgii je po Otče náš dvakrát prosba o osvobození: od zla a od hříchu. Část z římské tradiční liturgie: Libera nos, quaesumus, Domine ab omnibus malis, praeteritis, praesentibus et futuris…a peccato simus semper liberi - Osvoboď nás prosíme, Pane, od všeho zla minulého, přítomného i budoucího…a z hříchů vždy osvobozeni…