Pravý duch jezuitů podle jejich zakladatele sv. Ignáce z Loyoly je čerpatelný z jeho díla. Zvláště ceněna jsou Duchovní cvičení. Doslovný jejich překlad ze španělštiny od Jaroslava Ovečky T.J vyšel v roce 1921 v Hlasech Svatohostýnských. Pro druhý týden duchovních cvičení je: “Čtvrtého dne rozjímání o dvou praporech, jednom Krista, nejvyššího Vojevůdce a Pána našeho, druhém Lucifera, zapřísahlého nepřítele naší lidské přirozenosti.

Obvyklá modlitba přípravná. První průprava je událost; bude to zde, jak Kristus volá a chce všecky pod svůj prapor a Lucifer naopak pod svůj.

Průprava druhá je úprava (dějiště rozjímáním) tím, že uvidím místo (události); bude to zde, viděti velké pole po celé krajině jerusalémské, kde nejvyšším všeobecným Vojevůdcem dobrých je Kristus, Pán náš - a druhé pole v krajině babylonské, kde náčelníkem je Lucifer.

Třetí průprava je žádati o to, co chci; a bude to zde, prositi o poznání šaleb zlého náčelníka a o pomoc, abych se jich uchránil, a o poznání pravého života, jemuž učí nejvyšší a pravý Vojevůdce, a o milost, abych jej napodobil.

První bod je, představit si, jako by si náčelník všech nepřátel sedal na onom velkém poli babylonském jako na velký stolec z ohně a dýmu, v tvářnosti hrozné a děsné.

Druhý, uvažovati, jak svolává nesčíslné zlé duchy a jak je rozsévá, ty do toho městra a ony do onoho, a tak po celém světě, neopomíjeje krajů a míst, stavů, ani žádných osob jednotlivých.

Třetí, uvažovati řeč, kterou k nim má, a jak jim nakazuje, aby vrhali na lidi tenata a okovy: že předně mají pokoušeti chtivostí bohatství, jak to činívá u většiny, aby snáze došli k marné cti světské a pak k roznícené pýše; tak aby prvním stupněm bylo bohatství, druhým čest, třetím pýcha, a z tohoto trojího stupně svádí Lucifer ke všem ostatním neřestem.

Rovněž si dlužno naopak představiti o nejvyšším a pravém Vojevůdci, jímž je Kristus, Pán náš, (jak on si počíná).

První bod jest, uvažovati, jak Kristus, Pán náš, zaujímá stanoviště na velkém poli v oné krajině jerusalemské, na místě nízkém, v kráse a líbeznosti.

Druhý, uvažovati, jak si Pán celého světa volí tolik osob, apoštoly, učedníky atd., a posílá je po celém světě, rozsévaje jimi svou posvátnou nauku po všech stavech a postaveních lidských.

Třetí, uvažovati řeč, kterou Kristus, Pán náš má ke všem svým služebníkům a přátelům, které posílá na takovou výpravu, doporučuje jim, aby všem hleděli pomáhati, vedouce je předně ke svrchované chudobě duchovní, a bude-li to jeho Božské Velebnosti příjemno a bude-li si je chtít vyvoliti, neméně k chudobě skutečné; za druhé k touze po potupách a pohrdání, poněvadž z těchto dvou věcí (tj. chudoby a pohrdání) následuje pokora; tak aby byly tři stupně; první chudoba proti bohatství; druhý, potupa nebo pohrdání proti světské cti; třetí pokora proti pýše; a z tohoto trojího stupně aby přiváděli ke všem ostatním ctnostem.

Rozmluva s Naší Paní, (Pannou Marií), aby mi u Syna a Pána Svého vymohla milost, abych byl přijat pod jeho prapor; a to předně ve svrchované chudobě duchovní, a bude-li to jeho Božské Velebnosti příjemno a bude-li si mne chtít vyvoliti a přijmouti, neméně k chudobě skutečné; za druhé v tom, abych trpěl potupy a křivdy, abych ho v nich lépe napodobil, když jen je budu moci trpěti bez číhokoli hříchu a bez nelibosti jeho Božské Velebnosti, a pak (se pomodliti) Zdrávas Maria. Prositi o tolikéž Syna, aby mi to vymohl u Otce, a pak se pomodliti Duše Kristova. Prositi o tolikéž Otce, aby on mi to udělil a pomodliti se Otčenáš.

Poznámka. Toto cvičení se vykoná o půlnoci, a pak po druhé ráno, a vykoná se o něm dvojí opakování v hodinu mše a v hodinu nešpor, a vždy se zakončí trojí rozmluvou a Naší Paní, se Synem a s Otcem; a cvičením o dvojicích, jež následuje, se vykoná v hodinu před večeří.”