Kardinál W. Brandmüller, kardinál R. Burke a s nimi biskup A. Schneider považují projekt amazonské synody roku 2019 za projev hereze a apostaze. Panna Maria je přemožitelka všech bludů a skrze pravou mariánskou úctu se ničí bludy a hříchy. Hlavní patronku celé Latinské Ameriky je od roku 1910. Sv. Růžena z Limy zemřela 24. VIII. 1617. V roce 1671 byla prohlášena za svatou. Je uctívána jako patronka celé Latinské Ameriky. Už od dětství viděla svůj vzor a ideál ve sv. Kateřině Sienské, která se mocně přičinila o obnovu katolické Církve. Cestu obnovy ukazuje tento dopis svaté Růženy: “Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“
Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“
Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“
Izidor Vondruška píše v Životopisech svatých o sv. Toribiu, původem ze Španělska: “Nikdy nebyla volba biskupa od lidu s větším souhlasem přijata jako tentokráte…Třikrát proputoval celou zemi. První apoštolská cesta jeho trvala 7 let. Cesty tyto po Peruánsku, rozeklaném vysokými horami, byli spojeny s nesmírnými obtížemi. Toribio nařídil, aby všude se konaly konference duchovenstva a aby v Limě každého sedmého roku se slavil církevní sněm provinciální. Přísně nastupoval proti neřestem, které nacházel u duchovních osob a suspendoval kněze, nechtěli-li se polepšit. Toribio navštěvoval nemocné, zvláště za doby moru byl pravým otcem chudých lidí a nemocných ubožáků, jimž rozdal veškeren svůj majetek. Horlivost Toribiova mu vzbudila mnoho nenávistníků, kteří usilovali mařiti jeho ušlechtilé snahy. Ale jeho usilovnou činností bylo způsobeno, že veškerá země Peruánská přilnula k víře a Církvi katolické.”