Prohlášení, kdy se papež odvolává na neomylnost nejsou častá. Naposledy tak učinil
Pius XII. v roce 1950. Vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie. V liturgii za Pia XII.
nastala změna u svátku Nanebevzetí P. Marie ve vstupní antifoně. Je z knihy Apokalypsa 12,1: “Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem,
s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.” Liturgické nasměrování vede k četbě Apokalypsy, kde 12. kapitola popisuje urputný boj nejen Panny Marie: “ Byla v jiném stavu a křičela v bolestech a v mukách před porodem. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se
postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům
železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha,
aby tam byla živena tisíc dvě stě šedesát dní. Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé sepostavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak ‒ starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé
země ‒ byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda však zemi a moři, neboť ďábel sestoupil k vám s velikým hněvem, protože ví, že už má jen málo času.“ Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. Ale ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla odletět
na poušť do svého útočiště, aby tam ‒ daleko od hada ‒ byla živena rok a dva roky a půl roku. Had pak za ženou vychrlil proud vody jako řeku, aby ji strhl tou řekou. Ale země přispěla ženě na pomoc: otevřela svůj jícen a pohltila tu řeku, kterou had vychrlil z tlamy. Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví. A postavil se na mořskou písčinu.”
Z této kapitoly je poučení k důležitosti modliteb k Panně Marii a svatému Michaelovi.