Svatost života má zásadní význam pro mravní nápravu. Papež sv. Petr vybízí takto ke svatosti, I Petr 1,14-16: “Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se špatným vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: ‘Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘” Slova ‘Buďte svatí, neboť já jsem svatý” jsou ve Starém zákoně v knize Levitikus, 11,44. Je to výzva od Boha pro starozákonního vůdce Božího lidu Mojžíše. Vůdce křesťanů v novozákonní době papež sv. Petr ji rozvíjí. Liturgický katolický překlad má poznámku: “Boží děti mají napodobovat ve svatosti svého Otce: Mt 5,48. Reakce na odmítání svatých je v II Petr 2,10-12: “Opovážliví a domýšlíví lidé se nebojí mluvit s pohrdáním o oslavených, a přece ani sami andělé, ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o nich před Pánem urážlivý odsudek. Tihle lidé však jako nerozumná zvířata - určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena - mluví s pohrdáním o tom, co neznají, a jejich zkaženost je přivede do záhuby.”

Ve Skutcích apoštolů je výčitka sv. Petra: “Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha.” Tato slova se týkají soudu před Pilátem, kde byla demokraticky neboli lidem žádána smrt pro svatého Ježíše a svoboda pro vraha Barabáše. Pilát si umyl na znamení své mylné neviny ruce. Podobně si myjí ruce politici a dokonce strany s křesťanskými názvy, když schvalují zákony v rozporu s Božími zákony. Svatí nás neučí bezpáteřnosti. Od každé svaté osoby se můžeme něco dobrého naučit. Tomáš Kempenský napsal v Následování Krista III, 58: „Někteří lidé v horlivé lásce mají větší náklonnost k těm nebo oněm světcům, ale takový cit je spíš lidský než božský. Já jsem stvořil všechny svaté a dal jim svou milost a obdařil je slávou.” Podle obecného názoru teologů je papež při prohlašování někoho za svatého neomylný.

Kde najdeme zdravé požadavky ke svatosti života? V textech II. Vatikánského koncilu je tomuto tématu věnována celá jedna kapitola. v čl. 40 máme: “Pán Ježíš, božský učitel a vzor každé dokonalosti, hlásal svým učedníkům, každého stavu – všem i každému jednotlivě – svatost života, jejímž průvodcem a dovršitelem je on sám: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). (2)((2/Srov. Origenes, Comm. Rom. 7,7: PG 14, 1122B. Ps.-Macarius, De Oratione 11: PG 34, 861AB. Sv. Tomáš, Summa theol. II-II, q. 184, a. 3.)) Všem totiž seslal Ducha Svatého, aby je v nitru vedl k milování Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze všech sil (srov. Mk 12,30) a ke vzájemné lásce, jako Kristus miloval je (srov. Jan 13,34; 15,12). Kristovi následovníci, povolaní od Boha ne na základě svých skutků, ale z jeho rozhodnutí a milosti, a ospravedlnění v Pánu Ježíši, se stali při křtu víry opravdu Božími dětmi a účastníky Boží přirozenosti, a proto skutečně svatými. Mají tedy svým životem toto přijaté posvěcení s Boží pomocí uchovávat a zdokonalovat. Apoštol je napomíná, aby žili, „jak se sluší na věřící“ (Ef 5,3), a aby jako Boží vyvolení, svatí a milovaní projevovali navenek „milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost“ (Kol 3,12) a přinášeli plody Ducha k posvěcení (srov. Gal 5,22; Řím 6,22). Protože však všichni chybujeme často (srov. Jak 3,2), stále potřebujeme Boží milosrdenství a denně se musíme modlit: „Odpusť nám naše viny“ (Mt 6,12). (3)((3/Srov. sv. Augustin, Retract. II, 18: PL 32, 637n. Pius XII., enc. Mystici Corporis, 29.6.1943: AAS 35 (1943), 225.)) Každému je proto jasné, že všichni křesťané jakéhokoli stavu a zařazení jsou povoláni k plnému křesťanskému životu a dokonalé lásce. (4)((4/Srov. Pius XI., enc. Rerum omnium, 26.1.1923: AAS 15 (1923), 50 a 59-60. Týž, enc. Casti connubii, 31.12.1930: AAS 22 (1930), 548. Pius XII., apošt. konst. Provida Mater, 2.2.1947: AAS 39 (1947), 117. Proslov Annus sacer, 8.12.1950: AAS 43 (1951), 27-28. Proslov Nel darvi, 1.7.1956: AAS 48 (1956), 574n.)) Křesťanská svatost podporuje i v pozemské společnosti lidštější způsob života. O dosažení této dokonalosti ať se věřící snaží všemi silami, které dostali podle míry Kristova daru; aby se následováním Krista a snahou se mu podobat oddali celým srdcem oslavě Boha a službě bližnímu v úplném podřízení Otcově vůli. Svatost Božího lidu tak přinese bohaté plody, jak o tom výmluvně hovoří dějiny Církve v životě tolika svatých.”

Sv. Bernardin Sienský byl mimořádně úsp+šný kazatel. Jeho zásada je: “Hledej především rozšiřovat čest a království Boží, zachovej lásku bratrskou, snaž se posvěcovat i duši svou, dělej sám, k čemu jiné vedeš; pak bude Duch Sv. učitelem tvým a udělí tobě moudrosti a síly, již nemůže nikdo odolat.“

Tradiční liturgie má tuto modlitbu po svatém přijímání v době postní: Nechť nás očistí a ochrání, prosíme, Pane, obětovaný dar božské Svátosti; a na přímluvu blahoslavené Panny Rodičky Panny Marie se svatým Josefem, svatými Apoštoly Petrem a Pavlem jakož sv. N a všemi Svatými, ať nás i ze všech zvráceností vyhojí i všech protivenství zprostí skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého, jenž s tebou žije kraluje…