Evangelium sv. Jana 7,24 nás žádá: “Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivě.” Tento požadavek chrání před vinou skrze ukvapené, opovážlivé, scestné, povrchní, zaujaté, škodící a nespravedlivé soudy. Vina je zpřítomněna při prvním zastavení křížové cesty… Za příklad žádoucího usuzování a odsouzení je zvolena 5.kapitola listu Efesanům. Apoštol Pavel v ní 2x žádá odsuzování:

“Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval vás a vydal sebe za nás zcela v oběť, Bohu velmi příjemnou. Pokud jde o smilství a nečistotu vůbec nebo chamtivosti, ani jejich jména ať se u vás nevyslovují, jak se sluší na věřící. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky! Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím. Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, protože pro ty věci přichází Boží hněv na neposloslušné. Proto s nimi nic nemějte. Byli jste kdysi ovšem tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte proto jako děti světl. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnost a životě podle pravdy. Rozlišujte dobře, co se líbí Pánu a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Když se něco tak veřejně odsoudí, ukáže se v pravém světle, co to je. Všechno totiž, na co se tak vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.Dávejte si dobrý pozor na to, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, nýbrž hleďte pochopit, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale hleďte, ať jste plní Ducha. Když spolu mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní. Hrejte a zpívejte Pánu z celého srdce. Vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu Otci skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Žena ať je podřízena svému muži jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlava Církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je Církev podřízena Kristu, tak i žena má být ve všem podřízena muži. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval Církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem. Tím si chtěl připravil Církev zářící, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s Církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jedna bytost.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve. A proto každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.”

Apoštol Pavel odsuzuje pohanský způsob života. Z jeho pozitivních formulací o Církvi a manželství plyne nutnost odsouzení znesvěcování Církve a manželství. Některá další biblická místa o odsuzování Jan 3, 18: “Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.” Římanům 3, 8: “A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!” I. Korintským 11, 29: “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.” 2. Tesalonickým 2, 12: “Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale dali přednost špatnosti.”1. Timoteovi 5, 12: “Tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušují dřívější závazek.” List Judův 1, 4: “Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista.”

O blahoslaveném Janu Fermském, knězi řádu sv. Františka čteme v životopise to, jak odsoudil odsuzování: “Ke každému nad miru laskav, neopovažoval se z hluboké pokory žádného jakéhokoli člověka nikdy pomlouvat ani odsuzovat. Za tou příčinou řekl jednou bratřím, když o bližnich nemilosrdně soudili: „Bratří, nepřišli jste do řádu jiných posuzovat, ale mysli své k Bohu povznášet a jej velebit!“

Starý řecký filosof Kleobul: „Nesuď nikdy o člověku podle toho, jakým se tobě býti vidi, ale raděj dle toho, jaým opravdu je. Jablko krásné a červené ne­ zřídka uvnitř červem a shnilotinou nakažené bývá, kdežto naopak v skořápce neúhledné jádro zdravé nejednou se nalezá.“

Bonaventura: „O lidech na první pohled nesuď ničeho, dokud jejich skutky nepoznáš a za dobrého měj každého, dokud jasně jinak neshledáš, avšak ani o chybujícím nesuď přísně. Buď pamětliv, že sám jsi mdlý a své vlastní nedostatky máš.

K dějinám křesťanství patří, jak Církev odsuzuje bludy a špatné mravy. Toto odsuzování mnohdy vedlo k pokání a odsouzení sebe za své hříchy ve svaté zpovědi. Na mravním úpadku nese těžkou vinu neodsuzování hříchů. Kdo chce být věrohodný věřící, ten podle Desatera odsuzuje věci jako odmítání Boha, umělé potraty a hříšnou praxi sexuality, zvláště v homosexualitě.