Zajeď na hlubinu - duc in altum (Lk 5,4). Příkaz, který dostává sv. Petr od Ježíše Krista. Po uposlechnutí následuje mimořádně úspěšný rybolov. Výzva má především duchovní význam. Kdo je v čele Církve má vést k hlubšímu duchovnímu životu. Jaké hloubky sv. Petr dosáhl ukazuje jeho život po obrácení. K hlubokému duchovnímu životu vybízí papež sv. Petr ve svém I.listě 1,16 např. slovy ze Starého zákona III. kniha Mojžíšova 19,2 a 20,26: “Buďte svatí.” Podobně sv. Lev V., Sermo in Nativitate D. 7: “Jsme-li totiž chrámem Božím a Boží Duch v nás přebývá, má to, co má každý věřící ve své duši, větší hodnotu, než to, čemu se obdivujeme na nebi.” Sv. Řehoř Veliký upozorňuje na překážku hlubšího duchovního života v kázání na evangelium: „Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil. Abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi.“

Co je mělkým duchovním životem? “Církevní přikázání se nacházejí v této linii mravního života, která navazuje na liturgický život a z něho se také živí. Závazný charakter takových pozitivních zákonů, vyhlášených odpovědnými pastýři církve, má zaručit věřícím nezbytné minimum ducha modlitby, mravního úsilí a růstu lásky k Bohu a bližnímu. První přikázání („O nedělích a jiných svátcích dle přikázání se účastnit mše svaté a zdržet se služebních prací“) požaduje od věřících, aby den, kdy se připomíná zmrtvýchvstání Páně, jakož i hlavní liturgické svátky, kdy se uctívají tajemství Páně, Panny Marie a svatých, světili především účastí na eucharistické oběti, k níž se shromažďuje křesťanské společenství, a odpočinuli si od těch prací a zaměstnání, které by jim v takovém posvěcování těchto dní mohly bránit. Druhé přikázání („Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok“) zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti pokání, kterou pokračuje dílo křestního obrácení a odpuštění. Třetí přikázání („Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době“) zaručuje minimum v přijímání těla a krve Páně ve spojení s velikonočními svátky, pramenem a středem křesťanské liturgie.Čtvrté přikázání („Ve dnech církví stanovených se zdržovat požívání masa a zachovávat půst“( zajišťuje prostor pro odříkání a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dovedli získat nadvládu nad svými pudy a svobodu srdce. Páté přikázání („Církvi na její potřeby přispívat“) praví, že věřící jsou také povinni přispívat na hmotné potřeby církve, každý podle svých možností.”

Minimum vědomostí ve škole je na 4. Většina pokřtěných katolických křesťanů je pod minimem a na propadnutí. To, že o tomto zavrženíhodném stavu smýšlí opačně kontrastuje s úryvkem z výše zmíněného Lukášova evangelia. Tam apoštol Petr po zajetí na hlubinu vyznává: “Jsem člověk hříšný.” Ano, člověk hlubokého duchovního života, jak známe ze životopisů svatých, se často považuje za hříšníka. A také víme, že lidé mělcí a velcí hříšníci si o sobě myslí a tvrdí: “Žádné hříchy nemám.” Slova o minimu jsou z Katechismu č.2041-2043. Ve Fidei depositum od Jana Pavla II. z roku 1992 čteme : “Katechismus katolické církve, který jsem schválil 25.června t.r. a jehož vydání ze své apoštolské moci nařizuji, je výkladem víry Církve a katolické nauky, jak je dosvědčuje a osvětluje Písmo svaté, apoštolská tradice a učitelský úřad Církve.” Posun k hlubšímu duchovnímu životu je slovech KKC 2044: “Věrnost pokřtěných je základní podmínkou pro hlásání evangelia a pro poslání Církve ve světě. Aby poselství spásy ukázalo před lidmi sílu své pravdy a vyzařovalo ji, musí být potvrzováno svědectvím života křesťanů. Svědectví křesťanského života a dobré skutky, konané v nadpřirozeném duchu, mají sílu přitahovat lidi k víře a k Bohu.“ Z dekretu o apoštolátu laiků II. Vatikánského koncilu je : “Svědectví křesťanského života a dobré skutky, konané v nadpřirozeném duchu, mají sílu přitahovat lidi k víře a k Bohu.” Nejsvětější Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností, smiluj se nad námi!