K příležitosti oslav 200. narozenin Karla Marxe v roce 2018 odhalilo německé město Trevír jeho nadživotní sochu. Byla darována komunistickou Čínou. O Marxovi hovořil pochvalně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker při otevření výstavy o Marxovi. Vidíme jak si současný západní liberalismus dobře rozumí s komunismem. Překvapení to není pro toho, kdo si zná encykliku Pia XI. Divini Redemptoris z roku 1937.

Encyklika má článek 22: “Nyní s hlubokou bolestí zjišťuji: po prvé, pokud lze si vzpomenout, vidíme tu vzpouru důkladně připravenou a prováděnou proti všemu, “co má jméno Boži” (2 Te 2,4). Vždyť přece názory komunismu podstatně odporují jakémukoliv náboženství a proto je zamítají jako jakési “uspávající opium proletářů”, jelikož odvádí lidi od budoucího blaženého stavu na této zemi tím, že je poučuje o věčném životě, který nastane po zániku života smrtelného.”
Článek 38. vysvětluje jak liberalismus připravoval komunismus: “Nepochybně lze tvrdit, že Církev právě tak jako její původce Ježíš v celém svém životě dobře činí. Ani bludy socialistů ani bludy komunistů nešířily by se vždy a všude, kdyby ti, kdo vládnou národům, nebyli by se vzpírali učení a mateřským napomenutím Církve. Jelikož však si oblíbili zásady a pravidla liberalismu a tzv. zesvětštění, rozhodli se uspořádat politické zřízení podle těchto mylných názorů. Uspořádali je tak, že uviděli, jak postupně se rozplývají jejich úmysly a záměry, ačkoliv na prvý pohled se jim zdálo, že vytvořili něco velkolepého. Vždyť přece nutně musí se zřítit všechno, co nespočívá na onom jediném základním kameni, jímž je Kristus.”

V článku 32 máme: “Kromě toho jsem potvrdil, že společnost se může zachránit neporušená z hrozné zkázy, do níž ji ženou názory liberalismu, v nichž je umlčen spravedlivý mravní řád, jedině v tom případě, že zásady společenské křesťanské spravedlnosti naplní a proniknou hospodářské a státní zřízení, což nepochybně nemůže dokázat ani třídní boj, ani strašné zločiny, ani bezuzdné a násilné zneužívání státní moci.”

Současný liberalismus je mravně více v rozporu s křesťanstvím než ten, který znal Pius XI. Tak jako řada katolíků si mylně myslela, že možné být v komunistické straně a prosazovat její program, tak si to myslí i o liberalismu. Po změnách v roce 1989 se komunismus žádající odmítání Boha nahradil liberalismem. Liberalismem pro který ANO Bohu není zásadní povinnost, ale varianta říkat Bohu NE je stejně dobrá. Platí slova Lva XIII., Libertas praestantissimum: “Po vzoru Lucifera, který vyřkl rouhavá slova ´Nebudu sloužit´, usilují mnozí pod jménem svobody o absolutní bezuzdost.” Řešení všech špatností je ve svatosti života.

Pius XI. v závěru Divini Redemptoris orientuje na svatého Josefa: “Pocházel z dělnického prostředí. Obtíže chudoby snášel spolu s nazaretskou rodinou, která mu byla svěřena a o kterou se staral horlivě a pečlivě. Jemu bylo dáno do ochrany dítě, Syn Boří, když Herodes poslal vrahy je zabít. Každodenně věrně a úplně plnil své povinnosti. Tak se stal příkladem všem, kdo musí si vydělávat na živobytí svou prací. A jako člověk spravedlivý, jak zaslouženě se nazývá, je vynikajícím vzorem křesťanské spravedlnosti, která má utvářet život ve společnosti.”