Jaké jsou důvody pro zápornou věčnost Jidáše? Najdeme je v Písmu svatém. Jidáš byl apoštol. U seznamu apoštolů je u jména Jidáš „zrádce“ (Mk 3,19). Zradu na učení Pána Ježíše zaznamenal sv. Jan 6,63-70: „Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ Ježíš jim na to řekl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel. Tím myslel Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten totiž, jeden ze Dvanácti, ho měl zradit.“

Apoštol lásky sv. Jan nám zanechal o Jidáši nejvíce pravdivých postřehů. V Jan 12,4-5 je o jeho prohnaném charakteru: „Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: „Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?“ To řekl, ne že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo.“ Pro peníze také Jidáš bez donucení zrazuje (Lk 22,4-5). Jidáš odmítající eucharistickou nauku při ustanovení Eucharistie přijímá tak, že do něj vstupuje ďábel (Jan 13,27). Ve velekněžské modlitbě Ježíše Krista v Janově evangeliu 17,12 máme: „Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.“ K tomuto místu je výkladová poznámka ve vydání Křesťanské akademie s imprimatur z roku 1968 od řádu dominikánů a z roku 1969 od arcibiskupa H. Cuniala: „Propadlý záhubě“: Jidáš, na němž se takto splní předpověď Písma, srov. 13,18 a poznámku. Jan 13,18 má: „Ale ať se naplní výrok Písma: ‘Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.´“ Výkladová poznámka je: „Cit. Žalm 41,40,10, - „Zvedl proti mně patu = strojil mi úklady. V literárním smyslu se tato slova žalmu vztahují na zrádného Davidova rádce Achitofela (2 Sam 15,13). Jan v něm vidí předobraz Jidášův, v Davidovi je předobraz trpícího Krista. Citátem se tedy zdůrazňuje otřesnost zrady: zrádcem je Ježíšův spolustolovník, to je jeho důvěrný přítel.“ Sv. Matouš v Mt 26,24 píše: „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.“ Výkladová poznámka je: „Těmito slovy Ježíš říká, že jeho smrt je v Božím plánu na záchranu světa, a proto ji už proroci předpověděli. Jidáš však – přes všecko mistrovo napomínání – se dobrovolně rozhodl k té smrti spolupůsobit; tím se dopustil takové zločinu, že by pro něj bylo lépe, kdyby se vůbec nenarodil.“

První papež sv. Petr se ve Skutcích apoštolů vyjadřuje takto, Skt 1,15-21; 24-25: „V těch dnech se Petr postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch Svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. On však z odměny za svůj hříšný skutek získal pole, a když spadl střemhlav, rozpukl se v půli, že mu všecky vnitřnosti vyhřezly. To se rozneslo mezi všemi obyvateli Jeruzaléma, takže bylo to pole pojmenováno v jejich řeči Hakeldamach, to znamená ‘Krvavé pole’. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’… A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“

Tridentský katechismus II, 7 Otázka 4: “O kterých se soudit musí, že bez povolání přistupují k svěcením svatým a že nepravou cestou vcházejí do církve?…A tito jsou Spasitelem náším nazýváni Jan. 10, 13 nájemníky, a o nichž prorok Ezechiel 34, 2 že „pasou samy sebe a ne ovce. Jejich ohavnost a bezbožnost nejen na stav kněžský velikou skvrnu vrhá, tak že skoro nic nemůže platit lidu věřícímu za hanebnější a opovrženější, nýbrž i to působí, že takovým z kněžství nic jiného nevyplývá, než co měl Jidáš z úřadu apoštolského, který mu přinesl zahynutí věčné.”

Hříchy proti Duchu Svatému podle Katechismu kardinála Tomáška:
1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou)
2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (např. Jidáš)
3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (např. Židé za časů Pána Ježíše)
4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (např. Kain)
5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (např. farao) 6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).

Není mi znám žádný světec a učitel Církve, který by odmítal to, že Jidáš je v pekle. Snahu motivovat lidi k opačnému jednání než u Jidáše máme v listu Židům 3,12-14: „Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono ‘dnes’, aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem. Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.“

Blahosl. Jordan řekl: „Kdybys viděl mladého člověka sedět v bráně nějakého kláštera dnes, zitra a tak mnoho dní po sobě, tak bys myslil: „Tento člověk zajisté chce do toho kláštera být přijat.“ Hřích se v pismě zve branou pekla. Kdo tedy celé dny a léta ve hříchu setrvá, ten sedí dny a roky v bráně pekla a tam se nakonec dostane.”

O zlém Jidáši se mluvilo dříve více než dnes. Článek má napomoci tomu, aby novodobí Jidáši byli varováni. V tradiční římské liturgii oproti NOM na Zelený čtvrtek a Velký pátek: „Bože, od něhož obdržel i Jidáš trest za svou vinu i lotr odměnu za své vyznání, uděl nám dosažení své slitovnosti, aby jako v umučení svém Ježíš Kristus, Pán náš, oběma po zásluze udělil rozdílné odplaty, tak nám po odstranění starého bludu uštědřil milost svého vzkříšení. Jenž s tebou…“ Liturgie sv. Jana Zlatoústého: „Ó Boží Synu, dej mi dnes účast na tvé mystické hostině. Neprozradím tvé tajemství tvým nepřátelům ani ti nedám Jidášův polibek, ale jako lotr po pravici ti říkám: Rozpomeň se na mne, Pane, až budeš ve svém království.“