Odchylka od pravdy neboli blud není jejím obohacením, ale ničením. Mezi liturgické bludy patří tvrzení, že oltář čelem k lidu je požadavek II. Vatikánského koncilu (II. VK). Co II. VK rozhodl je v textech, které schválil. V žádném textu II. VK oltář čelem k lidu není zmíněn a je tudíž bludem toto tvrdit. Pokud někdo tvrdí, že II. VK šlo o oltáře čelem k lidu, tak je to proti koncilu. Co se nepodařilo prosadit do textů II. VK je možné jako koncil tvrdit buď z nevědomosti anebo ze zlé vůle. Mezi projevy bludu o oltáři patří neoprávněné šikanování těch, kdo neslouží mši sv. čelem k lidu. Úvod k misálu Pavla VI. začíná slovy: „Apoštolská konstituce vyhlašující římský misál obnovený podle rozhodnutí II. Vatikánského sněmu.“ Z těchto slov je možné vyvozovat, že všechno v misálu je podle textů II. VK, což pravda není. Texty II. VK nemluví kromě o oltáři čelem k lidu např. o zavedení národního jazyka do kánonu a změně konsekračních slov jak tomu je v misálu Pavla VI.

U konsekračních slov v roce 2006 kardinál Arinze napsal předsedům biskupských konferencí, aby při překladech užívali u kalicha slova o prolití krve za „mnohé“ místo za „všechny.“ Do dvou let měla být provedena oprava ve všech překladech. Rádio Vatikán.cz 26.4.2012 má článek Vysvětlení překladu pro multis List Benedikta XVI. biskupům německé jazykové oblasti a v něm: „Při překladu mešních textů do národních jazyků po liturgické reformě z roku 1970 byl totiž tento latinský termín v některých jazycích přeložen výrazem „za všechny“. Stalo se tak v němčině, ale také v angličtině, španělštině, portugalštině, italštině a rovněž tak v češtině. Naproti tomu např. francouzský a polský misál užívá výrazu „za mnohé“. Na tuto nejednotnost upozornil za pontifikátu Jana Pavla II. dokument Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Liturgiam authenticam z roku 2001 a přiklání se k doslovnému překladu „za mnohé“. Biskupové anglické jazykové oblasti proto již loňského roku vydali nový překlad římského misálu, který zohledňuje přání Svatého stolce provést zmíněnou změnu. Podobně učinili např. biskupové Maďarska a stejný pohyb nastal ve španělsky mluvících zemích.“ Benedikt XVI. píše: „Úcta církve vůči Ježíšově slovu, Ježíšova věrnost slovu „Písma“ – tato dvojí věrnost je konkrétním důvodem pro formulaci „za mnohé“. Reedice misálu z roku 1983 v češtině schválená v Římě roku 2015 nemá žádanou změnu. Skála Říma se tak jeví rozviklaná podobně jako v případě podávání na ruku.

V roce 1969 vyšla instrukce Memoriale Domini zaslaná biskupským konferencím. Vydala ji kongregace pro bohoslužbu vedená prefektem kardinálem Benno Gutem. Čteme jak podávání na ruku je zaváděno bez schválení Apoštolského stolce a má být zachováno svaté příjímání do úst. Následně Řím schvaluje toto z neposlušnosti zavedené podávání na ruku a jeho šíření po světě. Zlořád byl legalizován a z neposlušnosti není obviňován ten, kdo jej zaváděl, ale ten, kdo je z důvodu nečestného vzniku a neblahého ovoce odmítá. Věc liturgická se přenáší i na pole biblické. Text Nového zákona.vydaný Křesťanskou akademií v Římě v roce 1976 v překladu ThDr. Petrů má u evangelia Matouše 26,28 „krev smlouvy, která se prolévá za mnohé.“ Liturgický překlad 1989 má „krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny “ Překlad uvádí, že je se stálým zřetelem na řečtinu a novou Vulgátu, ale výraz „za všechny“, místo „za mnohé“ tomu odporuje. Změna podle „všech“ by pak u Mk 13,6 měla: „Všichni (lidé) přijdou pod mým jménem a budou říkat: ´Já jsem to!´ a všechny svedou.“ Misál Pavla VI. nepředělal v latině „multis“ – „za mnohé“ na „omnes“ - „všechny.“ Rozdíl, kdy např. v Německu mají „za všechny“ a v Polsku „za mnohé“ má pokračování po vydání Amoris laetitia u svátostí. V Polsku se vyjadřují, že žádná osoba, co má církevní sňatek a žije manželsky s někým jiným nemůže přijímat svátosti. Ze stejného dokumentu AL v Německu vyvozují, že někteří, co nemají církevně zneplatněné manželství a žijí manželsky v dalším svazku mohu chodit ke svátostem. Některý člověk se tak při přestěhování z Německa do Polska stane hříšníkem a při přestěhování z Polska do Německa hřích ztratí. Stát, co vydává zákony a umožní něco jiného nemůže dobře fungovat. Podobně je špatné, pokud by v jedné části země podle stejného zákona platilo něco odlišného. Rodič, co po dětech něco správného žádá a následně umožňuje neplnění je špatný vychovatel.

Kardinál Sarah v Bruselu (dle Rádio Vatikán.cz 9.2.2018): „Pro mnoho lidí je Bůh mrtvý. Ale to my jsme Ho zabili. Naše kostely jsou Jeho hroby. A lidé už do nich nechodí, protože v nich cítí rozklad,” řekl v Bruselu kardinál Robert Sarah. Na pozvání belgického primase se včera večer prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti setkal s věřícími diecéze hlavního města. Mluvil mimo jiné o ničení, jakého se západní státy dopouštějí ve světě… “Nejvíce pronásledovaní křesťané nežijí na Blízkém východě nebo v Africe, nýbrž právě tady. Jste nejvíce pronásledovaní, protože chtějí uspat a ochromit vaši víru. Chtějí zabít vaši víru a vaše křesťanské hodnoty. Říkají vám: žijte tak, jako všichni, buďte modernější. Nejvíce pronásledovaní křesťané žijí na Západě. Je sice pravda, že v Africe nás podřezávají. Když jdeš v Nigérii do kostela, nevíš, zda se vrátíš domů, protože v kostele může být bomba. To je pravda. Ale fyzická smrt není to nejhorší. Horší je smrt morální. A tady se uspává církev a její učení. Chtějí, abyste na všechno přistoupili: na potraty, eutanázii… na všechno. Jste nejvíce pronásledovaní. Jak přetrvat pronásledování? Díky modlitbě. Kristus nám říká: beze mne nemůžete činit nic. Buďte lidmi modlitby! Choďte do kostela, modlete se doma, proste o Boží sílu, scházejte se, buďte nezlomní ve víře. Spojujte se a braňte svoji víru,” řekl kardinál Sarah.